Jsou to silná slova. Nadmíru kritická, zaštípou, aktéry, o kterých je řeč, pořádně namíchnou. Patrik Schick to vzal v rozhovoru s Ondřejem Novotným z gruntu. Pustil se do Sparty, opakovaně do Jaroslava Hřebíka, vyjádřil se ke kauze Martina Haška mladšího, padlo i mnoho dalšího. Má mu to mít veřejnost za zlé? Vůbec ne! Dokonce bych řekl, že nesmí.
Šlo by o nesprávné pochopení věcí. Ano, ať se polemizuje s výroky útočníka, ať se přispěchá s argumenty, které případně podlomí ostrost názorů. Ale nesnažme se z hráče dělat padoucha jen proto, že vyslovil své subjektivní pocity. V Česku je totiž mnohdy pravidlem, že lidé jdoucí proti obecně zakořeněnému názoru, jsou následně dehonestováni. Čtyřiadvacetiletý reprezentant s podporou znalosti zákulisí jen podal světu svůj pohled na živá témata českého fotbalového prostředí.
Ostatně, přesně tohle od fotbalisty, který je hlavní tváří národního týmu a na kterém měl být vystavěný úspěch na dnes již odloženém mistrovství Evropy, očekávám. A jsem moc rád, že Patrik Schick definitivně dospěl do pozice lídra českého fotbalu. Jistá kontroverznost k takovým personám neodmyslitelně patří.
O Schickově očividné osobnostní proměně jsem se zmínil v jednom ze svých komentářů během balkánského tripu české reprezentace. Mužstvo Jaroslava Šilhavého tehdy po špatném, v jistých pasážích hry až ostudném, výkonu padlo v kosovské Prištině 1:2. Jediným, kdo nebagatelizoval nečekaný malér, byl právě Schick. Postavil se před novináře a zcela přesně zhodnotil představení, které šíleně namíchlo desetitisíce fanoušků v republice.
Kolovaly zvěsti, že samotnému Schickovi uvnitř týmu body v žebříčku popularity nenaskočily. Koneckonců, sám musel vědět, že když podrobí kritice výkon celého týmu, v kabině si nešplhne. Přesto to udělal.
Alibismus a podlézačství k pravým lídrům nepatří.
Témata:
fotbal, reprezentace, blog, komentář, Německo, sport, národní tým, Patrik Schick, Bundesliga, Radek Špryňar, Sport na Heureka.cz
Související články
