Radek Špryňar
23. dubna 2022 • 04:50

Tanečky kolem kouče nároďáku? Přešlapování nevýrazného šéfa Fouska

Vstoupit do diskuse
11
TOP VIDEA
Po Naganu jsme zaspali. Teď je načase se vrátit. Vlasák a Marha řeší, co dál po zlatu
SESTŘIH: Česko - Švýcarsko 2:0. ZLATÁ domácí pohádka! Rozhodl Pastrňák
VŠECHNA VIDEA ZDE

Euforie s prvky střízlivosti po loňském mistrovství Evropy se dávno rozplynula. Národní tým je za otloukánka, neúspěch střídá neúspěch. Reprezentace lehkomyslně promarnila kvalifikaci o mistrovství světa. Zcela nepochopitelně pohrdla bojem o přímý postup (ano, řeč je o uvolnění stoperů Brabce a Zimy, aby si řešili přestupy) a následně zkolabovala v souboji s Walesem o druhé místo ve skupině, které by zaručovalo nasazení pro baráž. Ani v ní Česko neuspělo. Skončilo hned v prvním kole ve švédské Solně.



Proto se zcela z logiky věci řeší setrvání trenéra Jaroslava Šilhavého a jeho suity u národního týmu. Sympatický kouč, jenž milerád nastavuje veřejnosti lidskou tvář, má za sebou tři evidentní výsledkové průšvihy. Byť k nim přispěly i objektivní důvody – zejména kupa zranění důležitých hráčů, leckdy dokonce klíčových. Za všechno ostatní si však trenér a jeho nejbližší spolupracovníci mohou sami. Těžko takové názory nesli, těžko je přijímali, ale čísla – o nichž tak rád mluví Josef Csaplár – prostě neokecáte.

Od krachu se Švédskem uběhl téměř měsíc. Nikdo neví, na čem je a minimálně do příštího týdne to tak zůstane. Velmi pravděpodobně ještě déle.

V Česku se totiž vybírá reprezentační trenér, respektive prodlužuje smlouva tomu stávajícímu na bázi chaosu, nesystematičnosti, bez jasných pravidel výběrového řízení. V jeho průběhu se důležité detaily mění, otáčí se kurs, v důsledku mediálních tlaků se některé výroky upřesňují, je cítit snaha interpretovat věci jinak, než byly dříve vyřčeny.

Předseda fotbalové asociace Petr Fousek v tom nemá konkurenci. Na vypouštění bezobsažných frází je učiněný expert. Být v jeho PR týmu musí být očistec. V době kandidatury na předsedu svazu se ošíval při námitkách, že není rázný, chybí mu charisma a je do značné míry diplomatem (výraz úředník nesnáší) bez schopnosti rozhodnout a jasně razit smět.

Přesně tyto slabiny dohánějí Fouska při snaze vybrat reprezentačního trenéra.

A nejde jen o to. Nepochopitelné lavírování a absolutní neschopnost vyjádřit vlastní názor, byť třeba kritický, kontroverzní, proti mainstreamu, se ukázal také v době, kdy asociace Polska a Švédska odmítly hrát baráž s Ruskem kvůli děsivé invazi na Ukrajinu. Na český výstup, tedy Fouskův, se nepřijatelně dlouho čekalo. Vítězily sklony k alibismu a spekulativnímu chování, které do tehdejší březnové soboty vůbec nepatřily. Bylo to trapné, nehodné země, která má se vstupem vojsk na vlastní území šílené zkušenosti.

Delegace Unie evropských fotbalových asociací (UEFA) v čele s předsedou Aleksanderem Čeferinem v Praze jednala s šéfem Fotbalové asociace ČR Petrem Fouskem.
Delegace Unie evropských fotbalových asociací (UEFA) v čele s předsedou Aleksanderem Čeferinem v Praze jednala s šéfem Fotbalové asociace ČR Petrem Fouskem.

Další Fouskovou podhodnotou je neplnění slibů, možná spíše nedotažení plánů. V předvolebním období překvapil konkurenci (Karla Poborského) představou zřídit na svazu funkci sportovně-technického ředitele s výraznými rozhodovacími pravomocemi jako ve správně fungujících federacích západně od Česka. Tento člověk měl být v asociační hierarchii číslem dvě, přinejhorším tři. Očekávalo se, že předseda bude mít eso připravené. Vymyšlené varianty. Jen je vytáhne z rukávu. Jak víme, strategická pozice dosud obsazená není. Příští týden bude tři adepty (zřejmě Jiřího Plíška, Karla Poborského a Zdeňka Psotku) navrhovat Sportovní rada FAČR.

Ad sportovní rada. V celém chaosu okolo reprezentačního kouče hraje významnou roli, byť nikoliv vlastní vinou. Vznikla proto, že výběr sportovně-technického ředitele slibovaný již v září minulého roku, se – jak už víme – nepovedl. Fousek byl pod tlakem. Za prvé zevnitř hnutí, protože je přece důležité mít styčného generála. Za druhé od médií, jelikož jejich základním úkolem je ptát se. A „ředitelské“ téma bylo, a stále je, velmi důležité.

Proto byla zřízena sportovní rada. Narychlo. A především v nesouladu s mnohými členy výkonného výboru. Zdaleka ne všichni z dvanáctičlenné vlády souhlasili s personálním obsazením nově vzniklého orgánu. Na jednání výkonného výboru jeho nemalá část chtěla hlasovat o jednotlivých jménech. Nakonec se, nutno říct, že valnou většinou a zcela demokraticky, prosadila varianta hlasování o sportovní radě jako celku. Nicméně semínko zášti a uražené ješitnosti bylo zaseto. Také z důvodu zbytečně přepáleného tlaku Fevoluce na angažmá některých svých členů.

A ještě víc ve chvíli, kdy v původním plánu bylo, že sportovní rada bude mít rozhodovací pravomoci. Šlo o rozbušku. Nedůvěra v radu u některých členů je, minimálně z několika zdrojů ze zákulisí, evidentní.

Proč to je dobré zmínit? Protože přesně v těchto menších bouřkách a bouřích se pohybuje Fousek. A neumí se v nich chovat. V důsledku nepříjemných reakcí upravuje svůj názor, pohled na věc.

Nutno říct, že bohužel. Během prvního roku ve funkci se neprojevil jako silný předseda největšího spolku v zemi, neuchopil obrovskou moc s tím spojenou.

Kdyby silný byl, už na podzim, nejpozději zkraje roku, by řekl zhruba toto: pokud Česko nepostoupí na mistrovství světa do Kataru, zasedne sportovní rada s poradním mandátem, která mně nabídne řešení. Pokud s ním budu souhlasit, přednesu jej výkonnému výboru a dojde ke schválení.

Ono je to totiž dobré pochopit, lepší slovo je přijmout, že opravdu silný předseda si dovede ve vládě prosadit svou.

Existují k tomu dvě cesty. Schopnost argumentace s uplatněním vlastního charisma. Jinými slovy, přesvědčíte okolí o správnosti vlastního názoru. Anebo budovat moc silou. Jako Roman Berbr. Jenže pokud máte osobnostní limity, musíte často přistoupit na kompromisy, ústupky, zneplatnění vlastních zásad. Tím projevíte slabost.

V českém fotbale jde o rozsudek smrti. Že nejsilnější pes mr..., platilo v bouřlivých časech hlavního protagonisty Ivana Horníka a platí dodnes.

Ale zpátky k míchání reprezentačního dortu pejskem a kočičkou. Ve stručnosti je situace následující: výkonný výbor nemá stoprocentní důvěru k závěrům sportovní rady. Může se stát, že její názor nepodpoří. Z toho má Fousek velký strach.

Jak by to vypadalo, kdyby hned při první příležitosti výkonný výbor neakceptoval odborný názor?

K čemu by vlastně sportovní rada byla?

Proto poněkud couvá z dřívějších prohlášení. Opakovaně důrazně vysvětluje, že orgán vedený Vladimírem Šmicerem má jen poradní hlas. Pod tlakem okolností (ano, opět) říká, že „pohled sportovní rady budeme chtít znát v mantinelech poradního orgánu. Otázka proto nezní, zda má trenér Šilhavý setrvat, ale budeme chtít znát řadu názorů na reprezentaci“.

To si Fousek myslí, že si na Strahov pozve na jednání výkonného výboru Tomáše Rosického a ten bude funkcionáři zkoušený jako u tabule? Nebo Zdeňka Grygeru? Či Jana Říčku? To asi ne, že…

Příští úterý výbor zasedá. Otázka reprezentačního trenéra se má otevřít. Pozván je Šmicer, coby předseda rady. Údajně však má představit pouze návrhy na sportovně-technického ředitele. O názor na – z časového hlediska palčivější – problém, jelikož národní tým na začátku června vstoupí do Ligy národů, prý požádán nebude…

Proto se klidně může stát, a nějak by to s celým absurdním procesem hezky ladilo, že Šilhavý u reprezentace zůstane na Ligu národů a po ní se zase bude řešit co dál, jelikož mu v červenci končí smlouva. Ale třeba to dopadne jinak. Variant je povícero.

Jedna s jistotou padla. Na svazu, a za to je třeba chválit, zkusili variantu s Jindřichem Trpišovským. Sice šlo o neformální rozhovory přes třetí osobu, dohoda byla dopředu téměř vyloučená, nicméně asociace oslovila dlouhodobě nejlepšího trenéra v tuzemsku. Šla po největší kvalitě. Tak to má být.

Výběrové řízení běží dál, stejně tak se šine podnik předsedy Petra Fouska.

Tuze rád bych napsal silného předsedy Petra Fouska. Bohužel k tomu není důvod…

Vstoupit do diskuse
11
Články odjinud


Články odjinud