Mrzelo mě, že jsem přišel o možnost zahájit sezónu v Praze, podíval jsem se jen na výsledek, protože stejný den jsme s Washingtonem hráli. Flyers mě vyměnili, to člověk stejně neovlivní a v Capitals jsem teď nadmíru spokojený. Vyhrává se, mužstvo šlape jak dobře vyladěný motor, táhne za jeden provaz, a to se mi na tom líbí. Je tu hodně starších hráčů a hlavně, tady se před rokem vyhrál Stanley Cup, takže si to všichni připomínají a snaží se to zopakovat.
Rychle jsem do toho naskočil, od začátku se daří. Ovečkin má fazonu, Carly (John Carlson) je na špičce bodování celé NHL, dáváme hodně gólů. To je taky jeden z důvodů, proč jsme nahoře. Když mluvím o Carlsonovi, je neskutečné ho pozorovat. Umí zaútočit, bránit, naše přesilovka je i díky němu neuvěřitelná, téměř nejlepší v lize. On zvládá všechno, hraje pro tým.
Jinak jsme v podstatě jeden z nejevropštějších týmů v celé lize. A taky jeden z nejzkušenějších. Tím se změnila i moje role. Nastupoval jsem taky s mladšími beky, Jonasem Siegenthalerem nebo Martinem Fehervárym.
Ale celkově jsou v mužstvu starší kluci, vzadu jsme čtyři ročník 1990, jeden 1991. Hraju většinou ve třetí dvojici, zatím to je dobré. Taky už mám za sebou první strkanici. V zápase s Rangers dal frajer do hlavy Michalovi Kempnému.
Kdyby nezareagoval, mohlo to skončit špatně. Považoval jsem za správné zasáhnout, aby Kempes cítil,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
