Každý v NHL řešil, co se stalo Jayi Bouwmeesterovi. Při zápase v Nashvillu se skácel na lavičce a bylo to úplně šílené. Je to ta nejhorší věc, která se při hokeji může stát, velký a silný chlap jde najednou k zemi. Jen tak. Přestane mu pracovat srdce a začínají odbíjet sekundy, kdy mu jde o život. Tohle nechcete nikdy vidět.
Jay je zkušený chlap, který v minulé sezoně se St. Louis vyhrál Stanley Cup, má v hokejovém světě velké jméno, ale na tom vůbec nezáleží. Mrazí, ať by se taková věc stala komukoliv jinému. Děsivé záběry, jak se sune na lavičce k zemi, musel vidět snad každý. Četl jsem, že ho už operovali a jeho srdce bude hlídat kardioverter. Tak snad bude v pohodě a zvládne se vrátit i zpátky na hřiště. Fotbalista Daley Blind má to samé a taky s tím hraje.
Život mu určitě zachránily i přísné podmínky, které tady v NHL máme. Doktoři se musí pohybovat vždycky v těsné blízkosti lavičky, u nás je to tak, že je máme hned za střídačkou. První řada je rezervovaná pro týmové lékaře. Cokoliv se stane, hned jsou mezi námi. Na zápasy najíždějí i sanitky, taky jsou v pohotovosti, kdyby se něco dělo, navíc všude musí být defibrilátor. Přípravu, kdyby přišly zdravotní problémy, tady nikdo nezanedbává. Ale stejně tyhle lidi nechcete nikdy vidět v akci, není to vůbec veselé téma.
Vezměte si, že všichni jsme pod lékařským dozorem, absolvujeme prohlídky, prevence je na vysoké úrovni, jsme dobře trénovaní.
Ale na tomhle případu je vidět, že pořád jsme jen lidi. Vždycky se v nás může něco pokazit. Když má nějaký problém přijít, tak prostě přijde. To je na celé věci strašidelné.
Než jsme odjeli do Denveru, tak jsme měli dva zápasy, ve kterých jsme dostali 13 gólů. To bylo docela dost. Dívali jsme se na video, řešili jsme, jaké situace nám hoří. Rozhodně to ale nebylo o tom, že by tady začala nějak velká panika. Hrajeme tak, abychom tady byli jeden pro druhého, bylo nám jasné, že se z toho musíme dostat jako tým. No a proti Coloradu nám to vyšlo. Byl to těžký zápas, prohrávali jsme 0:2, pak otočili na 3:2.
Nějaké velké dusno ani nebylo potřeba. Kabina je starší, je tady dost zkušených hráčů a každý si dobře uvědomuje, že tohle akceptovatelné prostě není. Tahle fáze sezony je hodně náročná, máme odehráno přes 50 zápasů, to znamená, že pořád je dost času do play off, ale tělo už je unavené, má něco za sebou. V tuhle chvíli vám zápasy nevyhrává ani tak natrénovanost, jako spíš vůle a chtíč zvítězit. Vždycky je to i o extrémní koncentraci, domluvíte se na nějakých detailech, které máte plnit. Když je dodržíte, jste blíž k úspěchu. Mezi 40. a 80. zápasem je to hodně o síle a psychice.
Na druhou stranu, pak z vás všechno spadne, když jdete do play off. Pro to celý rok dřete, abyste tam byli. Vlastně to je zvláštní, že dřina přijde ještě větší, ale to už vás právě psychika vystřelí zase trochu někam jinam. Kdy jindy se vyšťavit než teď, ne?
Musíte taky umět hlavu vypnout, abyste na hokej nemysleli pořád. Tři týdny zpátky jsme měli bye week,tedy volno. Většina kluků vyrazila někam k moři, tam se na chvíli odreagovali. Od nás to právě od té pauzy není úplně optimální. Ale před námi je ještě 24 zápasů, může se stát cokoliv. Poslední dobou se každý pořád ptá, kdy Alex Ovečkin dá svůj 700. gól v NHL. Motá se kolem toho dost věcí. Ale na Alexovi to vidět vůbec není. Nemáte z něj pocit, že by si říkal, jak to musí dát teď, a nějak se kvůli tomu měnil. Spíš je to o nás, čím méně se na to my ostatní budeme soustředit, tím lépe. A tím dřív taky góly přijdou.
To číslo 700 nastřílených gólů je samo o sobě neskutečné. Jenom sedm lidí v celé historii NHL to doteď dokázalo, Alex bude osmý. Je hezký, že u toho jsem taky, můžu i já vidět, jak se k tomu dostal. Jsem rád, že si můžu taky užít, jak tam ty fíky dává a nemusím řešit, jak ho zastavit. Tohle je teda o hodně příjemnější.
Témata:
blog, sport, Radko Gudas, Stanley Cup, NHL, Alexandr Ovečkin, Nashville, Denver, Colorado, Daley Blind, Sport na Heureka.cz
Související články
