Viník a oběť zároveň – to je ve smutném příběhu pražské Slavie trenér Michal Petrouš. Za ostudný pád nese samozřejmě odpovědnost, a to navzdory všem sympatiím, upřímnému vystupování a ochotě vykonávat nadmíru těžký džob. Sám sebe teď bohužel usvědčuje z omylů a iluzí, jimž propadla celá Slavia.
Ať už se to týká krátkodobého vzepětí na konci minulé sezony, jež dočasně zamaskovalo hluboké problémy, nebo zjištění, že charakter mnohých hráčů je nevalný a že kádr je podivně poslepovaný.
Jak je možné, že člověk zevnitř – trenér! – neviděl to, co bylo zřejmé zvenčí? A jak chce po prozření s týmiž lidmi pokračovat? To je jen dočasné řešení…
Co Slavii schází, to jsou osobnosti pevných názorů a tvrdé ruky. Vždyť na všech úrovních se stala Edenem pro „druhou ligu“, elitní kategorie hráčů, trenérů i manažerů se jí vyhýbá obloukem.
Majitel Aleš Řebíček to snad tuší, ale neumí změnit. Plácá se v neznámém světě, nechá se leckým obalamutit. Jenže právě on musí nutně klub „přeformátovat“, za rozumných podmínek, s jasnou vizí získat silné, pracovité sportovní vedení a svěřit mu odpovědnost.
Nejvhodnější dobu už Řebíček propásl. Pokud se však netrefí ani teď, nechť Slavii raději prodá. Bude-li komu.
