Teoreticky to měla být jasná záležitost, alespoň co do čistě sportovních předpokladů. Ne tedy že by Sparta poslední dobou zrovna koncertovala, ale Slavia se před derby třemi porážkami v řadě probudila do trpkých všedních dnů. Jenže v poslední vzájemné konfrontaci se alespoň ve druhém poločase vzmohla natolik, že ji od největšího rivala navzdory výsledku 0:2 zase tolik nedělilo. Teprve po přestávce se ostatně začal hrát fotbal důstojný slavného zápasu…
Nutno říct, že pokud se v posledních letech vedly diskuse o tom, zda si označení české El clásico stále ještě zaslouží derby, nebo souboje Sparty s Plzní, v Edenu předlouho padaly argumenty pro to, že správně je verze B. Zápas celou první půli sráželo obrovské množství nepřesností na obou stranách, ať už se to týkalo přihrávek, střel nebo standardních situací. Až k neuvěření.
Zatímco sparťané se alespoň snažili o kombinaci a útoky po stranách, Slavia se dlouho soustředila na hluboký blok a prosté nakopávání míčů dopředu. Hodně často naslepo. Až když se okamžitě po začátku druhého poločasu objevily na obou stranách velké šance, rozjelo se důstojnější představení.
Sparta, která je o roky napřed v konsolidaci a vyladění mužstva, v něm při tom měla hrát hlavní roli. Soudě podle dvou gólů a neproměněné penalty by se zdálo, že to tak bylo.
Jenže jen díky pověstnému „rozdílovému hráči“ Davidu Lafatovi, který tentokrát dvakrát přetlačil Martina Latku a ještě mohl přidat další trefu z penalty. A taky zásluhou brankáře Davida Bičíka, který se několikrát blýskl. Byla to právě koncovka, která zradila červenobílé. Ať už se před bránou soupeře objevil Milan Škoda, nebo jeho parťák Jaromír Zmrhal, jenž doplatil na nezkušenost.
Slavia dokázala Spartu v prostřední fázi zápasu přehrávat a dostat se do více vyložených příležitostí. Nebýt Bičíka, skóre mohlo být přinejmenším vyrovnanější. A rovněž nebýt slávistických fanoušků, kteří si opět nachystali perfektní chorea, ovšem mlha z dýmovnic zastavila jejich vlastní mužstvo v útočných spádech. Po přerušení už se domácí do tlaku nedostali.
Hlavní závěry derby tedy zní: Sparta by „správně“ měla při náskoku ve všech relevantních ohledech svého soka výrazněji přehrát a nemůže být navzdory vítězství stoprocentně spokojena. Slavia ví, na co může navázat a co zlepšit, byť čtvrtá prohra v řadě udělá s psychikou hráčů své. A na konec: české El clásico by se mělo hrát na celých devadesát minut…






