Sparta pro Rumuny? Šural budí vášně, ale tady končí (Jarolímova) legrace
Byl to povedený bonmot, který se zaslouženě dočkal širokého ohlasu. Tedy vlastně ani ne bonmot, možná prostý popis reality. „Spartu by měl sledovat spíš trenér rumunského nároďáku,“ pobavil kouč české reprezentace Karel Jarolím před blížícími se zápasy s Ukrajinou a Ruskem. Narážel tím na cizineckou legii, která (pod tuzemským trenérem) až na dvě výjimky opanovala základní sestavu letenského týmu – naposledy na Bohemians v čele se čtyřmi rumunskými akvizicemi. A tak v nominaci, jež ovšem ještě může doznat změn, není ani jediný sparťan. Ani Martin Frýdek, ani Josef Šural. Oba jsou zatím jen mezi náhradníky. Komentář deníku Sport rozebírá, proč by ale letenský kapitán v národním týmu měl figurovat a v čem je mužstvu i přes své chyby prospěšný.
Do Sparty je snadné se trefit. Nepatřím mezi moralisty, kteří se nad tím pozastavují. Tak to prostě, nejen ve fotbale, bývá. Sama si ostatně nabíhá, poskytuje dostatek munice na ostřelování. V případě Šurala však pro mě (Jarolímova) legrace končí.
Šural je navzdory propíraným negativům hráčem, jehož by trenér v současné konkurenci české ligy, ale i útočníků v národním týmu (nyní jsou v nominaci dva: Michael Krmenčík a Patrik Schick), neměl opomenout. Respektive není příliš zřejmé, proč k němu přistupovat tímhle způsobem.
Šural budí vášně, ale na tuzemskou soutěž je pořád vysoce nadstandardní hráč. Toužily po něm Slavia i Sparta. Když kývl Letenským, najednou byl pro slávisty persona non grata.
