Štěpán Filípek
30. května 2020 • 04:40

Vylité kafíčko. Krmenčík na sebe "žaluje", ale taky utíká české nátuře

Vstoupit do diskuse
2
TOP VIDEA
Neskutečná atmosféra, ale česká reprezentace bez medaile. Co přineslo biatlonové MS?
Travelling Jagrs před halou Pittsburghu Penguins
VŠECHNA VIDEA ZDE

Je to zavedený, svébytný žánr. Jeden by řekl, že už vyšel z módy a vrací se jen jako reprízy starých pořadů v televizi o prázdninách. Jenže tenhle se točí znovu a znovu. Odchody českých fotbalistů do zahraničí nabízejí stále stejnou, a zároveň aktuální látku – i když se píše rok 2020.



Jde tu o příběh, kdy hlavní hrdina se široce otevřenýma očima a jak Alenka v říši divů sleduje, jak to v cizině chodí a co všechno je jinak než v teple bezpečného domova. Je to pohádka se zatraceně realistickými kulisami a peripetiemi. Fotbalová, a ještě víc životní změna, která dokáže otřást zavedenými pořádky, ba způsobit hotové zemětřesení.

Aby nedošlo k mýlce: zvládnout takový převrat v životě nemusí být lehký úkol pro nikoho. A každý transfer tuzemských hráčů na zajímavé adresy za hradbou českých hor je hoden uznání. Pokud je to do některé z top 5 soutěží v Evropě, tím většího.

I méně věhlasné destinace však rozhodně nejsou k zahození. Jako Jupiler League, konkrétně Club Bruggy. Právě tam se vysněného angažmá v lednu konečně dostalo plzeňskému a reprezentačnímu útočníkovi Michaelu Krmenčíkovi .

A trojnásobný český mistr hned vzal do rukou pohár pro vítěze předčasně ukončené belgické ligy, v níž nastoupil do šesti zápasů. „Přišel jsem k tomu jako slepý k houslím, ale vážím si toho,“ pravil sympaticky bijec z útoku.

S upřímností i určitou bezelstností se v rozhovorech rozpovídal rovněž o tom, co nového v Belgii zažil. A často musíte jeho slova podtrhnout vlnovkou a významně zvednout obočí.

Jako prvního však nechme promluvit

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
2
Články odjinud


Články odjinud