Kuchta „Belmondo“ musí být Haškovi vděčný a splatit mu velkorysost
KOMENTÁŘ ŠTĚPÁNA FILÍPKA | To dědictví je staré půl roku, ale táhne se s fotbalovou reprezentací a třemi muži dál. A ještě se táhnout bude. Nejde ho odmítnout, to žádný notář neschválí. Noční návštěva trojice Jan Kuchta, Vladimír Coufal a Jakub Brabec v nyní již notoricky známém podniku v centru Olomouce těsně před samotným finišem kvalifikace samozřejmě rezonovala i kolem nominace na EURO. A nejvíce na očích byl po celou dobu pochopitelně sparťanský útočník. To, že nebude na šampionátu chybět, si bezesporu zasloužil svými výkony, ale nutno dodat, že jinak se svou šancí odčinit obrprůšvih docela hazardoval. Jestliže ho Hašek na svůj seznam zařadil, může se to na jedné straně považovat za projev pragmatismu, ale taky značné velkorysosti.
Když na hříšníky z Belmonda, jehož majitelé by si nikdy nepomysleli, jaké reklamy zdarma se jim dostane, přišla řeč na úterní nominační tiskové konferenci, Hašek se otočil na vedle sedícího předsedu fotbalové asociace: „Tak začni“. Petr Fousek si vzápětí slovo vzal: „Tak já začnu...“ a spustil: „Není na místě se k tomu přehnaně vracet, i když se tomu nevyhneme. Neradi bychom to opakovali, jsem rád, že Ivan Hašek je vysazený na disciplínu, nastavil nějaká pravidla a hráči to s pokorou respektují. Naší ambicí je postup ze skupiny, chtěli jsme trenérovi dát volné ruce, abychom tam mohli jet s tím nejsilnějším.“ Jinými slovy: pokud Hašek usoudil, že výtržníky potřebuje, nemusel se ohlížet na nic jiného.
Kuchtu tedy Hašek považuje za jednoho z těch, díky nimž jeho kádr bude maximální sílu mít. Vždyť je to taky velice cenný útočník a i v konkurenci ostatních nabízí dost širokou paletu možností, jak ho využít.
Ukázalo se to během jeho angažmá ve Spartě, kdy byl schopen přizpůsobit se situaci, i když to třeba bolelo. Zvládl poměřování s Tomášem Čvančarou, to samé pak platí s přesuny v poslední sezoně tak, aby co nejlépe fungovalo trio s Lukášem Haraslínem a Veljkem Birmančevičem.
Nikoli zanedbatelnou část tažení za titulem Kuchta pomáhal ve staženější pozici, kdy se zapojoval do kombinace, rozděloval míče a zásoboval pasy či průnikovými přihrávkami své zahraniční parťáky. Zvlášť mezi ním a Birmančevičem to fungovalo skvěle a nesobecky.
„Jejich chemie je úžasná,“ nechal se slyšet například bývalý letenský snajpr Vratislav Lokvenc. Role se pak otočily a Kuchta naopak na hrotu zase často těžil (i) z práce druhých. Celkem sedmnáct gólů a sedm asistencí v lize jsou pěkná čísla. Ještě lépe na tom mohl být, kdyby v některých šancích nepolevil v koncentraci, díky čemuž se mimo jiné připravil o „lafatovský“ pátý gól v Mladé Boleslavi a třeba i titul krále střelců v utkání s Plzní. Vůbec pohárové finále a poslední utkání sezony byly – možná pod vlivem oslav zisku titulu – slabší.
Za zmínku rovněž stojí zarputilost při presinku a plnění defenzivních povinností. Jestliže u hvězdného Patrika Schicka, jedničky v českém útoku, je to problém, u Kuchty jasná přednost. Další věcí je, že navzdory agresivnímu stylu, kdy to sem tam přežene se zajížděním do protihráčů (viz finále poháru, derby), se ani jedním „kouskem“ nepodílel na příšerné bilanci dvanácti sparťanských červených karet v sezoně. A žluté nasbíral v domácí nejvyšší soutěži jen tři.
Slavii nemusí milovat, ale má jí být vděčný
Co do výkonů a formy měl tedy Hašek pádné důvody Kuchtu neopominout. Ostatně ještě před ním ho na EURO „nominoval“ klubový kouč Brian Priske. „Sparta je šťastná za Honzu Kuchtu, myslím, že i Česká republika by měla být šťastná za Honzu Kuchtu na EURO. Je v ráži,“ prohlásil.
Pokud jde o to, jaké si vzal svérázný kanonýr poučení z Belmonda, našel by ovšem trenér národního týmu naopak dost podnětů pro opačné rozhodnutí. Ano, Kuchta se stejně jako ostatní za prohřešek kál.
„Jsi idiot, řekl jsem si,“ přiblížil to jadrně v rozhovoru pro deník Sport a iSport.cz. Lze mu to věřit, ale také je nutno říct, že si dost zahrával. A to tím, jak bezelstně naskakoval na oblíbené skandování „Kuchta Belmondo!“, který se zařadil do zlatého fondu tuzemské audiotéky s legendárními fotbalovými pokřiky.
