Brutální síla Slavie. Jak obhájce titulu rozšiřuje svůj vliv na všech frontách

Video placeholder
Nové pravidlo pro brankáře a situace kolem Klimenta, vstoupí Blue Crow do Pardubic?
Slávistický šéf Jaroslav Tvrdík na tiskové konferenci před novou sezonou
Jaroslav Tvrdík a Pavel Tykač oslavují titul Slavie
Dioufovo loučení se Slavií. Po generálce proti Dynamu Drážďany tleskal celý Eden.
Ondřej Zmrzlý se raduje z gólu v dresu Slavie
Jindřich Trpišovský se objímá s El Hadjim Malickem Dioufem, Senegalec si naposledy zahrál v dresu Slavie
Divine Teah skóruje v utkání proti Dynamu Drážďany
Fanoušci Slavie během generálky proti Dynamu Drážďany
11
Fotogalerie
Blogy
Vstoupit do diskuse (20)

KOMENTÁŘ ŠTĚPÁNA FILÍPKA | Zažij sílu Slavie. Tak zněl slogan či motto, provázející minulou sezonu. Byla to jedna z velmi povedených kampaní, která si – a to je podstatné – našla svůj odraz i na hřišti. Takže pro klub ideální situace, pro soupeře naopak navýsost nekomfortní. Nyní v Edenu vstupují nejen do nového ročníku, ale i celé etapy. Ještě konsolidovanější, sebevědomější, bojovnější, byť zaznívají i slova o pokoře. Vědomi si toho, že jejich síla je až brutální. Expanze klubu do veřejného fotbalového prostoru je mimořádná – ale může budit i obavy. Roční iSport Premium nyní za zvýhodněnou cenu>>>

V různých obdobích se v českém fotbale stalo, že jeden klub dominoval a ovládal celé prostředí na všech možných frontách. V lecčems se ty příběhy lišily, v dalších ohledech mají společné rysy. Platí to jak o Spartě, tak o Plzni – a Slavia není výjimkou. Její nynější postavení, byť bude na trávníku čelit silnější konkurenci než dřív, je ovšem v mnoha ohledech mimořádné. Jeden úhel pohledu je čistě sportovní, druhý – řekněme – politický.

Pokud jde o výkonnost na hřišti, není třeba opakovat superlativy, které se vážou k poslední sezoně obohacené titulem a nádavkem vstupenkou do Ligy mistrů. Nechme teď stranou, že tomu slávisté podřídili výkony v Evropě, kde v porovnání s vysoko nastavenou laťkou zaznamenali propad, zjednodušili svou hru a sáhli po neobyčejných opatřeních. Takových, jakým byl příchod kontroverzního útočníka Tomáše Chorého za nevídaných 100 milionů korun, čímž rozmetali tuzemské transferové zvyklosti.

Slavia zkrátka v domácích poměrech všechny převálcovala, zisku titulu po třech letech podřídila vše, tato strategie jí vyšla a její čísla byla přesvědčivá. K tomu všemu je potřeba maximálně vyzdvihnout, jak zhodnotila Malicka Dioufa a udělala z něho aktéra nejdražšího odchodu z české ligy. Navíc v průběhu pouhého půl roku vyslala druhého hráče do Premier League. A navrch: dobře umí prodat dokonce i náhradníky nebo hráče, s nimiž nepočítá. To je majstrštyk, klobouk dolů.

Ovlivňování konkurenčního prostředí

Na zdejší poměry možná až fascinující je důslednost, s jakou za úspěchem jde. Nepodcení totiž zhola nic. Od celkové strategie po ten nejmenší detail. Chce bezezbytku ovládnout prostor, ve kterém se pohybuje, připravit si všechny možné podmínky pro to, aby byla nejlepší.

To je naprosto přirozené a docela běžné. Zároveň to však neznamená, že se na některé způsoby posilování vlivu a pozic nelze dívat přinejmenším jako na sporné. Stejně jako u kterékoli jiné fotbalové značky. Sparty, chcete-li. Nebo Plzně.

Slavia například dotáhla k „dokonalosti“ systém, kdy skupováním hráčů ve velkém, jejich umísťováním do jiných ligových týmů, podílem na jejich vysokých výplatách a zamezením startů ve vzájemných zápasech ovlivňuje konkurenční prostředí a prohlubuje závislost některých méně bohatých klubů.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuze (20)