Dnes to jsou přesně čtyři týdny od operace mého zraněného kolena. Mám radost, že už se cítím o hodně lip. Jezdím na kole, lépe chodím. Každý den je to lepší. Berle jsem zahodil asi po týdnu, ortézu používám jen na řízení a nějaké přecházení, jinak ne. Začínám už taky makat v posilovně. Chci, aby noha držela sama a na zátěž si navykl i celý sval. Ortézou si člověk hodně ulevuje, což nechci.
Je to hodně náročné. Každý den chodím cvičit na zimák, kde jsem nějaké tři hodiny. Pak přejíždím na rehabilitaci, odpoledne se dostanu domů a pokračuju v cvičení tam. Mám doma stroj na zatínání svalu. Další stroj mi pomáhal koleno ohýbat, zvětšoval mi úhel ohybu. Ten už ale naštěstí nepotřebuju. Makám, jak to jen jde.
Snažím se dál žít s týmem. Chodím do šatny, s klukama na obědy. Pomáhá mi, že můžu být mezi nimi. Oni pak jdou na led, já zůstávám v posilovně. Pro hlavu to není snadné. Hlavně zpočátku to byl šok, byl jsem úplně hotovej, když mi v nemocnici řekli, že mám utržený kromě postranního i přední vaz. S tím jsem nepočítal. Rychle jsem to ale hodil za hlavu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
