Právě jsme přiletěli domů do San Jose. Po měsíci v Arizoně. Po příšerně dlouhém měsíci. V cizím prostředí, kde jsme museli být, jelikož v naší domácí aréně jsme hrát nemohli. Řeknu vám, nedalo se tam dělat vůbec nic, byli jsme jen zavření v hotelovém pokoji. Nikam jsme nemohli, ani na jídlo. To jsme si museli objednávat na hotel. Stadion a jinak postel a gauč, to byly moje poslední týdny. Snažil jsem se hýbat, cvičit, ale moc to nešlo.
Den vypadal tak, že jsme vstali a jako první šli na covidový test. Pak snídaně, týmový meeting, trénink a zpátky na hotel. Nesměli jsme ani trávit čas společně na pokojích. Ve společných místnostech na porady jsme museli mít nonstop masky.
No, a potom už nic. Knížka, film, hovor domů. Den volna byl za trest.
Zaplaťpánbůh, že už se tam nevrátíme. V tomto týdnu nás čekají čtyři zápasy venku, a pak už začneme normálně v naší hale v San Jose.
Všichni se už těšíme za rodinámi. V říjnu se nám s manželkou narodil první syn, více než měsíc jsem ho neviděl, tak se nemůžu dočkat. Určitě bude úplně jiný, dvakrát tak větší. Máme teď pět dnů bez zápasu, aspoň si ho pořádně užiju. Fakt se těším domů. Na svoji postel, na zahradu. Na to, že si budu moct uvařit a ne jíst denně jídlo plastovými příbory z krabice. Nechci si jen stěžovat, ale fakt to bylo na palici.
Snad během volna nabereme sílu, protože vstup do sezony se nám rozhodně nepovedl.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
