Ztratit zápas jako Pardubice je na mrtvici. Těší mě, jak se daří Hradci
KOMENTÁŘ VLADIMÍRA RŮŽIČKY | Moc často se nestává věc, která se povedla Hradci v Pardubicích. Odvolat brankáře, dát dva góly, vyrovnat na 3:3? Samozřejmě je to o štěstí a potřebujete i vhodné hráče. Na druhou stranu, před třemi týdny se to samé povedlo i Kladnu na Spartě, takže to tady máme podruhé. Dva góly jsou hodně dobrý. Není automatika dát jeden. Ale dva?
V první řadě jako trenér musíte dobře trefit čas, kdy brankáře odvolat. Minutu před koncem může být pozdě, ale taky nemusí. Jindy to uděláte tři minuty před koncem a pak si říkáte, že jste měli čekat. Vždycky záleží na situaci, není na to žádná šablona. Každopádně Hradec prohrával o dva góly, potřeboval to spustit dříve, aby měl šanci ztrátu smazat. Trefili se. Z druhé strany, pro mužstvo, které vede, musí být taková věc na mrtvici.
Když se do power play pustíte, vždycky je zásadní, aby hráči nezmatkovali, neodpalovali puk a udrželi se na něm. Tahle herní situace je hlavně o přihrávkách. Jakmile si to dáte špatně, kotouč odskočí a šance vyrovnat odjede. Když máte přihrávku, pak přichází to zásadní, dát gól. Není to úplně jednoduchá situace, když si vezmete, že v pásmu máte jedenáct hráčů. Pět hráčů proti vám ví, že všechno musí hlavně ubránit, jakkoliv, dostat puk do středního pásma. Teď ten chumel prostřelte.
Musím říct, že trénuju docela dlouho a ještě nikdy jsem nezažil, že bychom dva góly dali nebo v power play dva dostali. Možná se pletu, ale rozhodně si to nepamatuju. Určitě je to pro tým, který jednou inkasuje, zbývá dost času a chystá se na něj další odvolání brankáře těžké. Znervózníte, i když vy se tam samozřejmě snažíte hráče protáčet.
S inkasováním branek při power play soupeře si poslední dobou dost užila Sparta. Teď vyhrála v Brně, ale při té její sérii porážek se o gólech v závěru hodně psalo. Když už se hraje, jako trenér jste někdy už jen divák.
