Třinečtí Oceláři hráli play off srdcem. Liberec taky, finálové zápasy byly velice vyrovnané, rozhodovaly individuální chyby, individuální akce. Třinec to ale dokázal dotáhnout do konce, dával góly v posledních minutách, což svědčí o tom, že mužstvo je odolné a psychicky silné. To rozhodlo.
Srdce ukázali především v tom, jak bojovali až do posledních minut. Otáčeli zápasy i série. I když doma s Libercem prohráli v prodloužení, hned další zápas to hodili za hlavu a zase se o vítězství bili. Samozřejmě, pomohla i určitá dávka štěstí, ale štěstí přeje připraveným. A navíc, tempo vydrželi celou dobu.
Měli i hokejovou kvalitu. Tedy kromě prvních dvou semifinálových zápasů s Plzní, které jim vyloženě nevyšly. I to ustáli a pak už to byl zase dobrý Třinec. Kdybych měl vypíchnout někoho z hráčů, tak Draveckého. Hrál velice dobře, play off mu vyšlo a byl jedním z rozhodujících článků Třince. Ten se mi asi líbil nejvíc, ale rozdíly nebyly velké. Vrána hrál dobře, stejně tak Růžička, Marcinko... Nedá se říct, že by někdo vyloženě vyčníval. Líbil se mi třeba i Chmielewski, důležité góly dával Cienciala. Měli to rozložené po všech formacích.
Je třeba říct, že i Vencovi Varaďovi vyšly trenérské momenty. Někoho třeba na chvíli posadil, mančaftu to vyšlo a další zápas ten borec rozhodnul. Bylo vidět, že chemie v mužstvu byla dobrá. Varaďa na mě jako trenér působí odvážně. Nebojí se udělat změny, nebojí se sáhnout do mužstva. Evidentně s hráči i hodně mluví, protože to berou. A jdou za ním. Přijmou i kritiku, což nebývá vždycky zvykem. Z toho se utužuje mužstvo. Působilo to na mě, že tvořili silný, jednolitý celek.
Já v Třinci trénoval dávno (sezona 2000/01), to už je skoro dvacet roků, něco úplně jiného. Zázemí už tehdy bylo solidní, ale teď se to vůbec nedá srovnat. Organizačně a zázemím si titul tento klub titul opravdu zaslouží. Tím nechci říct, že Brno nebo Liberec, tedy kluby, které také mají výborné zázemí, by si zlato nezasloužily. Podle mého je ale letošní titul ve správných rukách.




