Uplynulý týden byl ve znamení pražského turnaje WTA a i já jsem do Stromovky chodil. Vyloženě na zápasy Karolíny Muchové, protože druhá naše hráčka z I. ČLTK Markéta Vondroušová se vytáhla. I tak jsem si to užil, Karolína postoupila až do finále.
Ona se mi líbí celým pojetím hry, je takové příjemné, kreativní. V dnešním poměrně jednotvárném ženském tenise je osvěžující vidět pestrost. Někdy bych řekl, že to je z její strany až přehnané, vymýšlí věci, které tam nesedí. Ale pořád tam je změna rytmu, nápad. Prostě hledání cesty, jak soupeřky vyvést z míry. To se mi hrozně líbí, a proto jí velice fandím.
Předminulý víkend hrála Markéta zase finále v Istanbulu, můžeme být v klubu spokojení. Na Markétě Vondroušové si děláme zásluhy, protože jsme ji vychovali od dítěte. Karolína přišla před dvěma lety z Přerova. Ano, vytváříme jí podmínky, jaké můžeme, má tady k dispozici vše, co potřebuje. Ale nemůžeme se hlásit k tomu, že bychom ji naučili tenis od dítěte. Samozřejmě jsem šťastný, že ji tady máme, protože naše ženská sestava je teď opravdu hodně silná a je příjemné, když člověk může na turnaje koukat a fandit svým. Samozřejmě fandíme všem Češkám, ale tohle je mi ještě bližší.
I ke mně se dostaly spekulace, že příští ročník tohoto turnaje WTA by se mohl hrát na Štvanici. K tomu můžu říct dvě věci.