Kdysi nás pozval - Luďka Bukače, mě a několik dalších - pan profesor Dobrý a chtěl za naší pomoci uskutečnit revitalizaci odbornosti v českém sportu. Jeho záměr byl bohulibý, ale bylo příliš pozdě. To řečiště odbornosti už běželo vlastními cestami a dobu jednotného řízení nahradila pluralita. Pan profesor ve věku nedožitých 94 let předminulý týden zemřel, a protože se Česká trenérská akademie ČOV pokouší jeho směr prakticky naplňovat, cítím potřebu, abych mu prostřednictvím iSport.cz napsal poslední dopis.
„Vážený pane profesore, vy už nyní vidíte za oponu. Nás jste tady zanechal ve zmatení jazyků, ale takový je už běh života. Všechno jednou musí skončit, v tom jsme na tom všichni stejně. Vaše smrt je završením velkého odborného díla, které má v české sportovní teorii jen těžko obdobu. Nechť je ale váš odchod novým začátkem.
Celá vaše generace, mám na mysli ty skvělé mozky, které v 70. a 80. letech udávaly směr propojení sportovní teorie a praxe všem nám – tehdy elévům české odbornosti. S vašimi knihami a články i osobně sdělenými názory jsme vyrůstali. Profesoři Vaněk a Hošek v psychologii sportu, profesor Semiginovský ve fyziologii, profesor Choutka či docent Dovalil v oblasti teorie a didaktiky sportu, docent Kostka a mnoho dalších z vaší silné generace, vy všichni jste hnětli naše společné vědění.
Vaše kniha Sportovní hry–výkon a trénink, stará přes 30 let, je pro mne osobně, ale možná i pro většinu kolegů, stále aktuálním opěrným bodem. Vámi vedený časopis pro tělocvikáře a trenéry Tělesná výchova a sport mládeže byl dlouhá léta inspirací všem odborně lačným.
Moje nejsilnější osobní vzpomínka na vás je stará asi 12 let, kdy jsme se spolu dohodli, že „přebásním“ v rámci doktorského programu vámi přeložený text R. A. Schmidta – Motor Learning and Performance na volejbal. Moje práce vám tehdy udělala radost, dokonce jste mě pochválil, což jste nedělal často, a já jsem si na tom díle vyjasnil princip učení ve sportovních hrách.
Pane profesore, tato kniha, jejíž vámi provedený překlad v cyklostylované podobě putoval z ruky do ruky, tato bible motorického učení, kterou české odborné prostředí doposud trestuhodně nedokázalo přeložit a vydat, spatří světlo světa příští měsíc. Díky aktivitě České trenérské akademie, vydavatelství Mladá fronta a perfektnímu překladu Michala Bardy mladšího rukopis právě odešel do tisku.
Budiž vydání této veledůležité a nesmírně inspirativní knihy symbolickým aktem oslavy vašeho plodného života i toho, jak jste vedl celou naši generaci správným směrem, poněvadž vy jste tehdejším překladem Schmidta udělal velkou službu pro mnoho lidí.
Jsme vaši dlužníci a slibuji vám za Českou trenérskou akademii ČOV, za sebe osobně, za Michala Ježdíka, kterému se podařilo ještě za vašeho života komunikovat s vaší rodinou tak, abychom vám stihli udělit poctu Českého olympijského výboru za celoživotní dílo, za Michala Bardu staršího, který uspořádal vaše články, jež bychom rádi vydali jako souborné dílo; slibuji, že jsme si všichni vědomi domi svého závazku.
Pane profesore, přeji vám šťastnou cestu tam, kde už se všechno ví, po čem se zde na zemi lopotně pídíme. Říká se, že člověk žije dál ve svých dětech; přijměte nás, prosím, tedy symbolicky jako své odborné děti, žijete v nás…
V hluboké úctě váš snaživý žák Zdeněk Haník, Česká trenérská akademie ČOV a všichni čeští trenéři, kteří mají na paměti, že příkop mezi dobrou teorii a praxí se musí znovu kvalitně přemostit, jak jste si to vždycky přál a jak to za vašich velkých časů ča také bylo.“
LUBOMÍR DOBRÝ se v 50. letech jako kouč reprezentačních celků basketbalu podílel na bronzu z MS žen či třech medailích z ME. V roce 1976 dovedl basketbalistky Sparty Praha k triumfu v evropském Poháru mistryň (nynější Euroliga). Poté se v roli asistenta vrátil k národním týmům a přispěl k evropskému bronzu žen (1978) i stříbru mužů (1985). Vedle trénování byl od roku 1961 předsedou trenérské rady sekce košíkové na ČSTV či dlouholetým šéfredaktorem časopisu Tělesná výchova a sport mládeže. Autor řady odborných publikací působil téměř 60 let na fakultě tělesné výchovy a sportu, kde byl jmenován emeritním profesorem. Před třemi lety byl uveden do Síně slávy Unie profesionálních trenérů ČOV.
