Před dvěma lety jsem v této rubrice napsal větu: „Jen považte, jeden z nejlepších fotbalistů planety, vzor milionů malých kluků, kteří čutají fotbálek třeba na ulici, má pověst: Ten, který se válí a simuluje. Hráč, který umí fotbal lépe než ostatní, se shazuje lacinými kousky, které nikoho nebaví. To mi přijde jako zneuctění vyššího sportovního poslání.“ O kom byla řeč? O Brazilci Neymarovi. A tehdejší titulek „Neymar, NE!“ musím bohužel zopakovat.
Je možná velký fotbalista, ale nevnímám ho jako velkou osobnost, jakými byli nebo jsou v mých očích Beckenbauer, Cruyff, Zidane , Nedvěd nebo Messi . Právě proto, že je Neymar fotbalovou prozřetelností vyvolený, neměl by mít simulování zapotřebí. Vnímám to jako porušení svatého posvěcení, které od fotbalového boha má. Tak jsem tehdy psal o jeho manýrech válet se trapně po faulech či spíše náznacích faulů.
Co se stalo tentokrát? Neymar, který před dvěma ma lety přestoupil z Barcelony do PSG za dosud rekordních 222 milionů eur, má s francouzským mistrem smlouvu do roku 2022. Brazilec měl dorazit minulý týden na předsezonní aktivity s týmem. V domluveném čase na místě ale nebyl, a to bez předchozího souhlasu klubu.
Od katarských majitelů ve Francii dostal královské podmínky. Angažmá v novém klubu mu mělo pomoci k tomu, aby vystoupil ze stínu Messiho či Ronalda , a on měl zase přispět k úspěchům týmu v Evropě. Zatím se nestalo ani jedno. Naopak, podle deníku Mundo Deportivo v textové zprávě klubovému šéfovi Násiru Chelajfímu napsal: „Za St. Germain už dál hrát nechci. Toužím po návratu do mého domu, který jsem nikdy neměl opustit.“
A teď to hlavní, co mi vadí. Nejsou to ani tak hvězdné manýry, ale fakt, že za 6 miliard nebyl odveden výkon ani výsledek. A teď se navíc zdá, že si chce vytrucovat přestup do Barcelony.
Maradona dal sice gól rukou a měl spoustu jiných poklesků, ale fotbal doslova rodil. Byl nositelem výkonu a úspěchu Argentiny, Neapole. On sám byl autorem krásného příběhu. U takového hráče umí člověk hvězdné manýry skousnout, ale u primadony, která neřídí, ale je pouze spolujezdcem, vyznívá takové jednání protivně.
Co se charakteru týče, je to pro mě (stejně jako trapné simulování) všechno z jednoho pramene osobnosti. A ten je tedy zatím hodně nedospělý. Případný návrat do Barcelony se mi jeví spíš jako únik do teplého hnízda, kde úlohu nositele výkonu nese někdo jiný – ten někdo se jmenuje Messi. Hráč, který to, co měl přinést Paříži Neymar a dostal královsky zaplaceno, plní dlouhodobě. Co? Dělá výsledky!
I když ve světovém fotbalu vítězí systémy nad individualitami, přeci jenom stále platí, že kde je Messi nebo Ronaldo, tam jsou většinou výsledky. Tam, kde je Neymar, až na francouzské tituly zatím nic.
Něco to vše vypovídá i o kultuře pařížského klubu. „Musíme toho hodně změnit, každý hráč se potřebuje více snažit a lépe pracovat, nejsou tady pro zábavu. Už nechci vidět žádné hvězdné manýry,“ řekl Chelajfí v nedávném rozhovoru pro francouzský L‘Équipe. No, to dá rozum, za 6 miliard. Vyspělé kluby napříč sportovními odvětvími se totiž chovají jinak.
Vzpomínám si například na slova Erika DeCosty, zástupce GM klubu amerického fotbalu Baltimore Ravens, který tvrdil, že se v jejich klubu zjišťuje především, zda výrazně talentovaný hráč v minulosti prokázal schopnost přizpůsobit se.
Preferuje se, jestli je hráč koučovatelný. Jiní odborníci z hokeje či baseballu se shodují v názoru, že rozhodující je, jak hráč pasuje do koncepce hry a jak vroste sociálně do prostředí klubu. Obecně se v současném sportovním byznysu věří lidem, kteří situačně neuspěli, ale dokázali se zvednout. Preferují se totiž jiné kvality než dosud. I u nás doma se ještě stále, i když se to lepší, klaníme talentu.
Určitě i zmínění Messi nebo Ronaldo mají své mouchy a možná i manýry. Ale jejich herní charakter je jistojistě v pořádku. Strom se pozná po ovoci, že? Neymar je proti těmto dvěma obrům zatím fotbalové nedochůdče.
Nevím, jestli názor na něho v budoucnu změním, ani není podstatné, co si tady v Česku myslíme, ale zatím už podruhé říkám: Neymar, NE!
