Vysoká hra Zdeňka Haníka: NEymar NE. Fotbal získává nádech změkčilosti
Fotbalový šampionát pomalu končí, čeká ho už jen poslední dějství, to nejdůležitější, které odpoví na to, kdo usedne po Němcích na čtyři roky na fotbalový trůn. Ale dovolte mi ještě jednou fotbalově prostýma očima sdělit jeden zřejmě poslední postřeh. Týká se jevu, který se mi na fotbale nelíbí.
Kouzlo fotbalu podle mého spočívá mj. také v tom, že ho v životě hrál téměř každý. Kdejaký laik je bytostně přesvědčen, že mu dobře rozumí, a cítí se být kompetentní k vyjadřování různých názorů. Jsou jich plné hospody a okořeňují atmosféru kolem jakékoli významné fotbalové akce.
Sem tam sděluji i já svůj názor, ale kompetentním fotbalovým expertem se necítím a netroufl bych si analyzovat skryté tajuplné finesy hry. Těm rozumí hlavně ti, kteří mají fotbal pod kůží, pravidelně a systematicky ho sledují a ještě k tomu jsou schopni kritického pohledu. Vím, jak je mi nepříjemné, když se někdo nezasvěcený pustí do rozboru volejbalu a nutí mě, abych přitakával. Proto nabízím jiný úhel pohledu pouze na určité fotbalové jevy.
Zajímavé například je, proč se do závěrečných bojů MS dostaly především evropské týmy, ale odpověď přenechám expertům, protože mohu spekulovat jakkoli, ale odpověď neznám. A tak se posunu dál ke zcela prozaickému „člověčenskému“ tématu, který mi na fotbalu není sympatický.
Můj pohled bude dnes zaměřen především na Brazilce Neymara a zároveň s ním na jev, který podle mě fotbal poškozuje.
Pokud jste někdy viděli ragby, tak mi asi dáte za pravdu, že když nějaký ragbista dostane v rámci hry „pořádnou přes držku“, a třeba i krvácí, snaží se dělat jakoby nic, poněvadž by pociťoval jako slabost přiznat, že si nechal ublížit.
Srovnejte to s podobnou situací ve fotbale: o některé fotbalisty soupeř jen zavadí a už se hystericky válí na trávníku. Divákovi se nabízí dojem, že bude minimálně odnesen na nosítkách, ne-li něco horšího. On však za minutu vstane a sprintuje, jako by se nechumelilo. To jinak magické hře - fotbalu, podle mého názoru vůbec neprospívá.
Přeci na zápletkách dobrodružných filmů a v soubojích nás baví, když námi preferovaný hrdina je sice vážně raněn, ale navzdory tomu dokáže dovést boj do vítězného konce. Prostě gladiátor nemůže vnímat, že odněkud krvácí, poněvadž se zapomněl v boji.
Fotbal bohužel stoná na nejapné simulování a předstírání, což není žádná novinka. Ovšem u hráčů, jako je Neymar, mi to vadí dvojnásob. Právě proto, že fotbal pohříchu umí. Možná je velký fotbalista, ale nevnímám ho jako velkou osobnost, jakými byli nebo jsou v mých očích Beckenbauer, Cruyff, Zidane, Nedvěd nebo Messi. Právě proto, že je Neymar fotbalovou prozřetelností vyvolený, neměl by to mít zapotřebí.
Utrpení v simulantských manýrech
Víte, nechtěl bych být moralista, a docela chápu, že jedna penalta rozhodne dějiny a umět ji dobře nafilmovat patří ke způsobům boje. Ale od vyvolených hráčů očekávám na hřišti jejich umění, ne jejich manýry. Pokud se tak neděje, vnímám to jako porušení svatého posvěcení, které od fotbalového boha má. Jen považte, jeden z nejlepších fotbalistů planety, vzor milionů malých kluků, kteří čutají fotbálek třeba na ulici, má pověst: „ten, který se válí a simuluje“.
To mi přijde jako zneuctění vyššího sportovního poslání. Ten, který umí fotbal lépe než ostatní, se shazuje lacinými kousky, které nikoho nebaví.
Fotbal se těší obrovské vážnosti, takže například prezident Putin si dvakrát za den zavolá s trenérem ruského nároďáku. To vypovídá o tom, že fotbal nemá v ostatních sportech ve smyslu společenského dopadu konkurenta. A jestliže toto mimořádné postavení má, pak jevem, který jsem zde na Neymarovi popsal, fotbal trpí a ve zmíněných protivných simulantských manýrech nenachází divák mého typu nijaké zvláštní zalíbení.
Možná by mi někteří oponovali, že to k fotbalu patří. Nikomu to neberu, ale v mých očích to fotbal poškozuje. A o to větší jsem fanda hokeje, protože mi připadá jako tvrdý, nesmlouvavý, veskrze chlapský sport.
Fotbal díky těmto primadonským manýrám dostává nádech změkčilosti a neserióznosti. Pečlivě upravené účesy některých fotbalistů mě věru neokouzlí, naproti tomu obdivuhodné fotbalové hráčské kousky, které mimochodem výborně zvládá právě Neymar, ano!
Ovšem výše zmíněné trapné a průhledné kousky kazí dojem z jinak velkolepého filmu zvaného mistrovství světa ve fotbale.
