Vysoká hra o konci Martina Haška v Bohemians i důvěře v trenéry
Martin Hašek byl odejit z týmu Bohemians Praha, a protože nás pojí sportovní přátelství, tak mě to zajímá více než obvykle. Věřím, že bude mít víc času opět chodit na náš brzký ranní čtvrteční tenis, ale jinak mě to mrzí. Nejen z lidského hlediska, on je schopný chlapík a poradí si, ale především z hlediska profesního.
Když se vyhrává, volá se MY, nebo se dere do popředí nějaká hráčská hvězda a velmi zřídka trenér. Ale když se prohrává, ukazuje se: To je ON. On, viník! ON, který buď nedokázal motivovat „šatnu“, nebo nezvládl hráčské hvězdy družstva či nepřipravil dostatečně tým na vrcholnou akci.
Rozumím, lid si žádá své gladiátory, své hrdiny, v jejichž velkých příbězích dokáže prožít ten euforický stav vítěze, přemožitele, který se jemu samotnému v životě možná nedostává. Když své idoly ztrácí z důvodu špatných výsledků, vzniká prostor pro odreagování vlastních vzteků, žalů a mindráků. A jako hromosvod se zpravidla nehodí hvězdy typu Satoranského nebo Voráčka, ale výborným terčem je trenér.
Vrcholový trenér je jako maso v hamburgeru – shora i zezdola uvězněný mezi dvěma kusy housky. Zezdola hráči, kteří mají mnohdy své manýry, návyky a zlozvyky, v očích fanoušků jsou to ve srovnání s trenéry hájení miláčci. Shora tlak vedení, veřejnosti a médií.
Věřte, že tanec mezi těmito dvěma světy je někdy infarktový. Můj žaludek i srdce mají svou konkrétní fyziologickou zkušenost. Jako trenér jsem nezažil vyhazov, ale nedůvěru vedení ano, a to je v podstatě jenom nedokonaný vyhazov. Tvrdím, že pokud vedení klubu trenérovi důvěřuje, nemůže důvěru v něj ztratit během několika ligových kol, a pokud ano, tak se od začátku nejednalo o důvěru, ale spíše o jakýsi režim pokus-omyl.
Hodně trenérů vezme jakýkoliv džob, bez ohledu na to, jestli budou moci plnit svoje představy o hře, či nikoli. Martina Haška znám a dávám hlavu na špalek, že to není jeho případ. Má svou sebeúctu a odvahu trenéra i důvěru ve vlastní schopnost uživit se i jinde nebo i jinak.
Protože, co si budeme nalhávat, existenční úzkost trenéra hraje značnou roli při rozhodování a vytváří obrovský vnitřní tlak. Dvacet let jsem se živil jako trenér a táhl za sebou rodinu se třemi dětmi a tento tlak důvěrně znám. Takže často je za opuštěním vlastních trenérských zásad a představ prostý lidský strach o budoucno.
Kdysi byl Martin Hašek trenérem Sparty. Možná to nebylo v pravý čas, nicméně, byl jsem tehdy i teď přesvědčen, že jeho zařazení na post hlavního trenéra Sparty bylo dobrým řešením.
Ještě loni byl váženou osobou v Bohemce, na jeho adresu se pěly ódy, a já jsem loni v tomto Magazínu psal, cituji doslova: „Bude záležet na tom, zda vedení klokanů bude mít důvěru v jeho schopnosti, když se trochu přitíží.“ Přitížilo se…
Netvrdím, že je jeho příběh důkazem nejasnosti strategie Bohemky. To by bylo ode mě nepatřičné, na to mám příliš málo interních informací a Martin, i když je to kamarád, na to zřejmě bude nahlížet emocionálně. Jenom chci říct, že strategie je hojně nadužívané a obsahem mizerně naplňované slovo. V mém vnímání totiž znamená především oboustranný ZÁVAZEK a ZODPOVĚDNOST.
Víte, kdo do sportu trochu vidí, tak ví, že i dobrý trenér má vliv pouze na výkon svého týmu, nikoli na výsledek. Tím pádem několik špatných výsledků sice může vyvolat v klubu napětí, ale nemělo by vyvolat paniku.
A pointa? Tady je. Jestliže byly důvodem odvolání Martina Haška pouze špatné výsledky, pak to nemohu lajknout. Pokud byly ovšem důvodem i dlouhodobě špatné výkony, pak se tomu dá rozumět.
Ale to ví nejlépe vedení Bohemians Praha 1905 a ukáže to čas. To je krutý, avšak korektní soudce.
