Vysoká hra Zdeňka Haníka: Nejsme velmoc...
Je za námi mistrovství světa hokejistů do 20 let. Česko skončilo na 7. místě. A znovu vzrušená hokejová atmosféra plná různých obvinění – podle mě někdy často nejednoznačných nebo tendenčních. Ne že bych za zbytečné pokládal domáhat se lepšího výkonu či umístění. Je to sport, a třeba fotbalová Slavia nám loni ukázala, že možné je leccos. Ale s rychlými výstřely od pasu bych byl obezřetný. Výkopem pro následující řádky je hokej, ale půjde o celý sport.
V první řadě bych nebyl hysterický. Svět vzal totiž sport vážně a udělal z něj obrovský byznys. V něm vládnou velmoci: Rusko, Amerika, Kanada, Německo, Francie, Španělsko, Čína atd., podle toho, jak ve kterém sportu.
Česko není velmoc, říkám poprvé. Z jakého důvodu bychom se chtěli automaticky domáhat medailových umístění a po každém šampionátu bez medaile spustit hysterii? Jen proto, že jsme je v minulosti získávali? Jenže to bylo před 50 lety. A pak situačně ve fotbale a samozřejmě dlouho i v hokeji.
Já vím, zlatá hokejová generace… Ale postoj k vrcholovému sportu se změnil, a tím pohnul i rozložením sil ve světě. Prostě nejsme velmoc, říkám podruhé. Tak si nedělejme mandát na něco, na co v principu nemáme nárok.
Když se podaří čas od času udělat výsledek do 8. místa na MS i ME, jako loni basketbalistům, je důvod k oprávněné radosti, ale to ještě za předpokladu, že ten úspěch bude udržitelný a že se prokáže i v případě, když třeba jednou nepřijede na šampionát Tomáš Satoranský.
Každý globální sport má přes 200 národních federací a většina z nich bojuje státními strategiemi i obrovskými ekonomickými investicemi o mezinárodní sportovní úspěch. V této konkurenci (dejme trochu stranou hokej) máme na mezinárodním poli ve většině kolektivních sportů minimálně kolem 30 až 40 vyrovnaných protivníků.
Nejsme velmoc, říkám potřetí. Ani geograficky, ani ekonomicky. A bohužel, teprve zde je na místě všeobecná kritika, ani duševně a intelektuálně (to nejvíc mrzí mě). Jak si tedy dovolujeme v kolektivních sportech trvale nárokovat medailová umístění?
Neříkám, že to nemá občas medailově cinknout, zvlášť v hokeji. Ale osobně bych doporučoval více pokory a zaměřit se na možné a dosažitelné.
Jediná nemoc, kterou vidím jako léčitelnou, je ochabnutí produkce. Neprodukujeme ani dostatek mladých konkurenceschopných hráčů, a už vůbec ne mozky. Zde bych se nebál vysvléct problém donaha.
Onemocněla nám produkce, protože nám zemřela odbornost a modely typu „pokus omyl“ nebo „budeme to trénovat tak, jak jsme to hráli“ už nefungují. V tom jsem se vždy shodoval s Luďkem Bukačem.
Stát se na odbornost vykašlal. Není hybatel, který by měl odvahu, motivaci, ale i dostatečný respekt sportovního prostředí, a pokusil se zvednout prapor změny. Nemyslím, že by to měl být jednotlivec, ale třeba jednotlivcem rozhýbaná instituce, organizace nebo hnutí.
Hybatel, nebo trh
Takže tu máme jistou polaritu. Na jedné straně je v Česku stále ještě tradice a ojedinělé úspěchy, jako v roce 2019. Proti tomu mu stojí zjevný úpadek českého centrálního sportovního mozku.
To první naznačuje, že je to přece jenom sport a v určitých konstelacích se dá uspět na vrcholném mezinárodním poli. To druhé se bohužel plošně bez hybatele změnit nemůže. Bez centrálního mozku, který bude mít a musí mít logicky své oponenty a kritiky, který by musel projít ohněm zatěžkávací zkoušky a sám sebe modifikovat, to nepůjde.
I člověk má vedle mozku i srdce, není-li pravda. Sport je sycen státními dotacemi. Když je jejich dárce rozděluje a důsledně kontroluje legislativu a ekonomiku, měl by ohlídat i kvalitu využití. To by ovšem vyžadovalo ten centrální mozek, který kvalitu bude umět posoudit. Nemyslím centrálně řízený sport, ale centrálního hybatele – promiňte mi ten pojem, ale nechtěl jsem otravovat často zneužívaným a trochu zprofanovaným pojmem státní koncepce. Jinak se trvale budou opakovat situace, kdy se bude doufat, jako se doufalo u českých hokejových juniorů.
Je tu samozřejmě ještě druhá možnost, že to rozhýbe trh. Ale tady se obávám, že v mezinárodním měřítku se zatím musím musíme spokojit s druhými houslemi.
