Vysoká hra: Sport nám bude dobrý, nejlepší rouška je z imunity
A jedeme druhé kolo. Už zase hrozí, že budeme nosit ten hadr na ústech, ale hlavně že se neuskuteční některé mezinárodní sportovní akce, nedej bože ani ty domácí. Na rovinu říkám, že kdybych byl představitelem státu či hlavním epidemiologem, nevím, jak bych se k tomu postavil, jaká doporučení bych dal pro organizaci sportovních a společenských akcí v této chvíli. Ale jasno mám v tom, co bych doporučil jednotlivcům – občanům této země.
Virus zaskočil všechny. Moudré hlavy se liší v názorech, jak se k epidemii postavit. Mám blíž ke švédskému řešení, ale přiznávám, že o imunologii vím málo, a tak se krotím v hlásání nějakých pravd. V jedno ovšem doufám, totiž že panika z první vlny nezvítězí a od září se sportovat bude, ligy poběží a dojde i na mezinárodní akce.
Prorockého prohlášení se vyvaruji, ale jednu věc tuším od začátku této lapálie a postupně se začíná potvrzovat: že na zdravého a silného jedince si vetřelec z východu tak snadno nepřijde. Zaprvé se mu hůř dostává pod kůži. A zadruhé, když se tam už vloupe, tak snadno domorodce nezlomí (rozuměj: lehký průběh nemoci).
Od počátku mimořádného stavu mě překvapovalo, a roztruboval jsem to všude kolem sebe, proč to, co držíme ve svých rukách – tedy odolnost neboli imunitu – řešíme až na druhém místě. Naopak v tom, co je pouze situační řešení, se chováme jako poslušné stádo. Asi je správné, abychom na sebe neprskali ze vzdálenosti půl metru a myli si ruce svědomitěji než dřív.
Ale hlavní protizbraní není rouška! O té hlavní protisíle, kterou má člověk jen a jen ve svých rukách, se začalo mluvit podstatně později a její váha není doceněna doteď. Od začátku rouškování slyšíme desetkrát denně o nutných bezpečnostních opatřeních a nutnostech. Fajn. A co imunita?
Nenastala vypuknutím epidemie ta nejlepší doba, kdy lidé na nějaký čas neměli roupy, opravdu se báli i podat si ruku, připomínat jim několikrát denně, aby kultivovali svoji hlavní zbraň - imunitu?
IMUNITA je přece schopnost organismu rozeznat své od cizího a proti cizímu reagovat, resp. ho zneškodnit. Imunitní systém nepřetržitě vykonává dozor nad celým organismem, likviduje cizorodý materiál pronikající do něj z okolního světa a podílí se na odstraňování poškozených vlastních buněk. Není imunita hlavním nástrojem v boji proti nákaze? Není to náhodou tak, že při oslabení imunitního systému je snížena odolnost proti viru? Proč tohle neslyšíme desetkrát denně z rádia?
Rouška z imunity
Když doposud není na koronáč žádný lék, je naše imunita jediný způsob, jak se bránit. A imunita se posiluje jinak než rouškou, nebo ne? Myslím, že dobrou kondicí a rozumným životním stylem. Dobře, dobře... Už to slyším: to každý nemůže zvládnout, jsou tu staří a nemocní lidé. Ti nemají čím bojovat. Ano, ty musíme chránit, možná bohužel na čas i izolovat. Ale není jich většina.
I celebrity se předháněly, jak demonstrativně předváděly nošení roušek. Ale proč v době, kdy máme nabito, abychom hlásali péči o své zdraví a propagovali sport nebo alespoň pohyb, děláme všelék z roušky a dezinfekčních prostředků?
Bezpečnostní opatření jsou nutná, ale skutečnou a pravou rouškou je imunita. A ještě něco. Není to náhodou i tak, že mezi řadou faktorů zevního prostředí má na sníženou imunitu vliv i nadměrný stres? Není rouška tak trochu stresor? Nebo, a to je ještě horší, zajímavý módní doplněk? A když už musí být, není namístě říct, že rouška látková má stejný nebo možná menší účinek než rouška z imunity?
Nemohl jsem dva měsíce hrát tenis ani plavat, to mě štvalo, a tak jsem byl nucen jezdit do omrzení jak blázen na kole či kolečkových bruslích osamělým centrem Prahy. Skákal jsem do Labe i do Vltavy v rámci otužování. Tím vším jsem si šil roušku z imunity, a i kdyby mě koronáč dostal (blížím se přece jenom pomalu do rizikové skupiny), nic to nemění na tom, že většina zdravých a odolných lidí má obranu proti viru především ve svých rukou.
Nám sportovcům je to vcelku jasné, a proto, drazí nesportující spoluobčané, následujte nás. Nemusí to být jen sport, stačí jen pohyb a studenou sprchu na pár vteřin taky vydržíte. Jo, a dobrou náladu. Jistě, můžete si místo toho všeho udělat třeba křížek na čelo, ale dokud nepřijde vakcína, raději bych to neházel na Pána všemohoucího a vsadil na roušku z imunity, zkrátka „silnější pro život“.
Tak se ostatně jmenuje kampaň Českého olympijského výboru, s níž se ideově spojili profesoři Jan Pirk, Pavel Pafko, Cyril Höschl či Pavel Kolář. A vůbec, silnější pro život i psychicky, morálně a hodnotově. To je dobrá karta, s tou se dá hrát nejen proti viru.
