Jágr na Kladně ukázal cestu, kterou nyní dláždí kapitán Patera
Kladno a Jaromír Jágr. Namítnete, že je to zbytečně omílané a laciné spojení. A co zase máme s tím Jágrem, když už na ledě nehraje? Ano, po výluce zmizel. Ale troufám si tvrdit, že síla jeho osobnosti v kabině dál hrála důležitou roli přitom, když Rytíři z play off vyhnali mistrovské Pardubice.
Byl to on, kdo se trpělivě snažil od doby, kdy klub převzal jakožto většinový vlastník a prezident (před minulou sezonou v létě), hráčům „vmlátit“ do hlavy, aby si věřili. Aby se zbavili té černé můry, která je dusila v minulých letech, kdy se tým potácel u dna a hrál jen o udržení. A tak nějak už se hráči smířili s porážkami...
A jaký byl recept na to, jak spláchnout tu ostudu? Právě víra v sebe sama. Věřit si. Ne nadarmo Jágr tvrdí: Víra vyhání strach. Byl to právě klubový šéf, kdo touto vírou hráče nakazil. Nejen během léta, kdy s týmem trénuje, ale především během výluky, kdy válel na ledě.
Ale jedním dechem dodávám: Veledůležitou personou byl v sérii i kapitán Pavel Patera. Stejně jako Jágr je to 41letý veterán. Ale pořád mistr ve svém oboru. I jeho musí kladenští fanoušci velebit.
Také před ním je třeba smeknout. Je úžasné, co na ledě předváděl. Když ho tým potřeboval, jeho geniální ruce promluvily. Když hráči i trenéři soupeře hledali důvod, proč vypadli, shodli se: Neměli jsme Pateru... Ale zase se obloukem vracím k Jágrovi. Nebýt jeho, nestačil by ani faktor Patera. Protože on zažil i éru, kdy se Kladno v minulých letech potácelo v suterénu a hrálo jen play out.
Až Jágrova víra a fakt, že klub zachránil, pomohla. A dodala Kladnu oživující injekci. A teď víru udržuje při životě právě Patera. Ne nadarmo obě neodmyslitelné postavy zlaté české éry. Právě díky těmto osobnostem se český hokej dostal na vrchol. O to víc je třeba si jich vážit.
