Že se Jágr ztrapňuje? Tak horký to není… Jméno už si rozhodně nezkazí
Před rokem těžce polykal zklamání. V úzké chodbičce litvínovského stadionu se kolem něj srotili novináři, Jaromír Jágr pomalu mluvil i o tom, jak hokej stále miluje, ale těžko bude hledat motivaci hrát v první lize. Našel ji. I bez lidí. Ve zvláštní covidové době. Nežehral na osud, naopak všechno směřoval k vysněnému cíli. Sehnal finance, odolný tým.
I proto mohl být po sedmém finále v jiném rozpoložení. Mise splněna. Jeho výjimečná a neopakovatelná kariéra napsala další pohádku. Stane se to, čemu se leckdo smál. V padesáti si zahraje extraligu. Tentokrát už nebude chtít s Rytíři hrát otloukánka, krátká poslední epizodka je mementem.
Už nebude chtít zažít to, co před rokem. Sešup zpátky do suterénu. Protože cesta nahoru bude mnohem složitější ne teď. Pokud se něco nezmění, což v českém hokeji nikdy nevíte, opět nastoupí na scénu obávaná baráž. Tentokrát „stačilo“ vyhrát první ligu. Rytíři touhle nabídkou nepohrdli, i když Dukla, věrná svému jménu, byla pro ně možná těžší soupeř, než sami čekali. I v sedmém finále kousala. Celkově se nemá za co stydět.
Výš každopádně míří Kladno i s hvězdným majitelem. Tentokrát už (i když kdo ví…) opravdu poslední sezonu kariéry si bude chtít osladit úspěchem. Proč ne přímo titulem? Bláznivé? Sci-fi? Asi jo. Ale on už v kariéře provedl tolik nečekaného, že ani tohle není k smíchu. Titul v Česku je to jediné, co mu v úctyhodné kariéře schází. Navíc vždycky říká, že potřebuje mít cíl, který není tuctový.
A jeho role na ledě? Pořád na to má, o tom žádná. Ale má pravdu, když říká, že v padesáti po něm nikdo nemůže chtít, aby dominoval. Mužstvu ale dodává víru, touhu, dohlíží na to, aby nikdo nic neodflákl. A hlavně – soupeři si na něj pořád dávají sakra pozor, takže je unaví. Někdy i víc než sebe.
Mluví o tom, že sám sebe ztrapňuje, ale tak horký to zase není. Své jméno už si zkazit nemůže. Nikdy. Podívejte se na jeho kariéru. U podobných legend si za pár let nevybavíte, jak končily. Ale jak válely předtím. Nagano, dva mistrovské tituly s národním týmem, dva Stanley Cupy, druhé místo v historickém bodování NHL. Není toho málo.
I fanoušci, kteří ho teď kritizují, budou za pár let s nostalgií vzpomínat, že zažili jeho éru… Dojde jim to později, i když aktuálně je drásá. Což není divu, když nefandí Kladnu. Vidí v něm soupeře. Muže, jenž svým charismatem může dráždit a budit dojem, že má protekci. Ovšem to je absolutně proti jeho přesvědčení.
Jágr má pravdu i v tom, když říká, že musí hrát kvůli sponzorům. Ti slyší na jeho jméno. Na jeho um na ledě. Na člověka, jenž popírá přírodní zákony. Na nestora na ledě. Nechtějí ho jenom vidět, jak sedí ve VIPu. To je pro ně málo. Logicky.
Takže jistoty přetrvávají. Každé ráno vyjde slunce a Jágr hraje hokej. Extraliga přivítá muže, díky němuž se zase o něco zviditelní. Český Gordie Howe ji zajistí celosvětovou slávu.
Padesátku opravdu pokoří na ledě.
