Prohra? Ne, Jágr zaslouží uznání! Škodovka prostě Ferrari nepředjede...
KOMENTÁŘ ZDEŇKA JANDY | V těle mu koluje vítězná DNA. Odmala vynikal, sbírka trofejí, úspěchů i rekordů se pomalu nevejde ani do Wikipedie. V roli majitele už Jaromír Jágr vavříny nepřidal. Ale že by tuhle bitvu se svým já, které o to ani nestálo, prohrál? Naopak. Zaslouží uznání, že vůbec Rytíři ještě dýchají, jsou nadále na extraligové mapě (zatím) a chystá se odevzdat fungující klub, hrající ve zrekonstruované aréně, bez dluhů.
Že je to málo? Že příznivci Rytířů čekali víc? Mají na to právo, od toho jsou fanoušci. Klub mají v srdci, vždycky ho chtějí vidět co nejvýš. Ale nebýt srdce Jágrovy rodiny, už by vůbec neměli kam chodit… To není omluva jeho vlastnické éry, která, jasně, měla slabá místa. Ale jde o strohý fakt.
Na čtvrteční tiskové konferenci mluvil bez zubů, o které přišel v zápalu boje na ledě. V legraci vyzval fotografy, abys ho nezabírali, když se směje. Ale už těžko dokáže spočítat, kolik šedivých vlasů mu za poslední roky přibylo.
Sám mluvil o tom, jak v roce 2011 měl jediný den, aby se rozhodl, jestli po unaveném a stárnoucím otci, jenž už klub nemohl dát sám táhnout, Rytíře převezme a zachrání od domluveného prodeje do Chomutova.
Povedlo se. Uhradil dluhy vůči hráčům, klub zadotoval svými penězi, přejmenoval ho na Rytíře, díky svému jménu sehnal klíčové sponzory. Natáčel reklamy, chodil po obchodních jednáních. Energii vrhnul do něčeho, co si ani sám nevybral. Vnitřně tušil, že ho čeká náročné martyrium. Zatraceně těžké… Nejdřív se snažil klub řídit ze zámoří, kde se pustil do přepisování historických milníků. V tu chvíli netušil, že v NHL vydrží dalších sedm sezon.
Na jeho misi v roli vlastníka můžete najít spoustu chyb.
