BLOG: Kvapil zapomněl, kdo jej do velkého hokeje dostal
POZNÁMKA KVĚTOSLAVA ŠIMKA – Tak v tomhle se Marek Kvapil hodně ukvapil! Šikovný útočník prohlásil, že pod trenérem Aloisem Hadamczikem už nikdy a nikde hrát nebude. V reprezentaci, ani v klubu. Prý se k němu choval bez respektu.
Nemohu soudit, jak se Hadamczik choval ke Kvapilovi v reprezentační šatně. Jedno je však třeba říct nahlas – nebýt Hadamczika, jen horko těžko by se Kvapil v reprezentační kabině seniorského týmu vůbec kdy objevil. Troufalé tvrzení? Neřekl bych. Stačí si připomenout fakta.
Kdo v roce 2005 nominoval a vedl Marka Kvapila na mistrovství světa do 20 let v Grand Forks? Reprezentační trenér Alois Hadamczik. V první lajně tehdy Kvapil s Vránou a Oleszem táhli národní tým k bronzovým medailím.
A díky komu se pak po tápání v nižších zámořských soutěžích, kde za čtyři roky vystřídal pět klubů, aniž by v nich zanechal výraznější stopu, Kvapil vrátil do velkého hokeje? Díky Hadamczikovi. To on si jej před sezonou 2008/09 přivedl do Vítkovic.
Hadamczik dobře věděl, jaký potenciál v šikovném útočníkovi dřímá. A nezatratil jej hned po prvních extraligových zápasech, když se Kvapil jen těžko srovnával s přechodem na jiné hřiště a zvykal si na jiný herní styl. Kouč věděl, že musí dostat čas.
A v týmu jej také podržel, navzdory počáteční nevoli fanoušků. Kdyby šel tehdy Kvapil ze zámoří rovnou do Ruska, nikdo by se s ním nepáral. Po měsíci by byl zpátky doma.
Dobře si vzpomínám, jak se trenéři Hadamczik s Konečným snažili Kvapila v ostravském týmu vyburcovat. Tlačili na něj, aby lépe bránil, aby víc bruslil. Že mu jen šikovné ruce a hbité kličky nestačí.
Aby se rozehrál, poslali jej tehdy i na pár zápasů do prvoligové Poruby. Ale že by se k němu chovali bez respektu? Tak to ani náhodou. Kdyby tomu tak bylo, těžko by se během dvou sezon stal klíčovým hráčem Vítkovic a jedním ze stabilních členů národního týmu.
Ne, tohle je od Kvapila velký krok vedle. A neškodí tím jen sobě. Ale i fanouškům a národnímu týmu. Možná by neškodilo mít o trošku víc respektu.
