PŘÍMO Z MNICHOVA | Legenda se v jednom závodě potkala s nadějnou budoucností českého oštěpu. Bronzový poslední hod Barbory Špotákové viděla na ME v Mnichově čtyřiadvacetiletá Nikol Tabačková pěkně zblízka. „Věřila jsem jí na miliardu procent! Určitě jí nebudu radit, ať končí,“ řekla. Oba ty příběhy mají sílu, jen jsou každý jiný a v jiném čase. Barbora Špotáková vybojovala ve finále mistrovství Evropy svou jedenáctou velkou medaili a přímo na ploše se poobjímala se svými synky Jankem a Darkem.
Nikol Tabačková, někdejší juniorská mistryně Evropy a velký talent, který však zbrzdily operace lokte a kolene, to vše prožila napřímo. Dostala se do užšího finále a získala osmé místo, které pro ni znamená start do možná báječné budoucnosti.
„Jsem moc šťastná, zkušenosti si cením. Být v osmičce na první velké akci je super. A ještě lepší je vidět Báru takhle bojovat, a že to takhle vyšlo. Teď jsem úplně dojatá,“ líčila Tabačková. „Je to hodně emotivní. Nechci to takhle říkat, je to takové ošklivé, ale víme, že Barča nemůže házet navěky. O to hezčí je, že se jí to takhle povedlo. Zase nás zachránila, je neskutečná. Užila jsem si to, byla jsem poprvé u takového úspěchu, fandila jsem jí, aby to vyšlo.“
Drama až do bronzového konce
České oštěpařky si už před startem finále plácly a pak se dohromady objaly. Pak si jela každá svůj příběh. Obhájkyně evropského stříbra Nikola Ogrodníková po zdravotně složité sezoně nenašla sílu na víc než dvanácté místo a musela ze sektoru. Tabačková ale se Špotákovou zůstala až do konce a prožívala s ní šílené závěrečné drama.
Špotáková se sice od začátku závodu držela na medailových pozicích, v páté sérii ji ale přehodila Srbka Adriana Vilagošová o zpropadený centimetr, najednou byla čtvrtá.
„Věděla jsem, že to takhle neskončí. Věřila jsem jí na miliardu procent, protože Bára si takhle nenechá vzít medaili,“ prohlásila Tabačková.
Špotáková reagovala a šestým pokusem 60,68 metru se dostala na druhé místo. Vilagošová ale hned hodila zase dál. A pak vše záleželo na hodu Maďarky Réky Szilágyiové.
„Říkaly jsme se, že nebudeme koukat, že budeme koukat buď na sebe, nebo do země. Trošku jsme se koukaly na Srbku Vilagoš, které to vyšlo, tak jsme zvolily taktiku nekoukat a to už vyšlo. Radši nekoukat a ono to vyjde,“ vysvětlovala Tabačková taktiku čarování.
Držet prapor
Dopadlo to dobře. A je dost dobře možné, že se na tenhle závod bude vzpomínat jako na ten, v němž se protnuly kariéry Špotákové s Tabačkovou.
Už dlouho je jasné, že Tabačková má velký potenciál. Kdysi byla čtvrtá na juniorském mistrovství světa a vyhrála juniorský evropský šampionát. Má za sebou operace lokte a kolene. Prošla už dlouhou cestu, než se v Mnichově poprvé ukázala na svém prvním dospělém šampionátu. A hned šla z kvalifikace do finále, a tam mezi elitní osmičku.
„Musím říct, že jsem šťastná, že můžu konečně házet, že v rámci možností zdravotní problémy ustoupily a doufám, že už mě nic tak velkého jako další operace nepotká, a že už budu jen pomáhat českému oštěpu, aby měl další nástupkyně. Abychom mohly dál držet éru medailí, a aby oštěp v Česku pořád zůstal nahoře,“ říká Tabačková, i když si myslela výš než na výkon 57,93.
„Trenér mi ukazoval, že mi asi dá do držky, takže se mi za ním úplně nechce,“ řekla Tabačková s úsměvem.
Ženský oštěp na evropském šampionátu ovládla esa nové generace. Vyhrála Řekyně Elina Tzengková, loni stříbrná na juniorském mistrovství světa. Stříbro brala Srbka Adriana Vilagošová, loňská i letošní juniorská světová šampionka. Tabačková ale může být v dalších letech s nimi ve hře. A kdo ví, stačila jedna rána, a mohla zlobit nahoře už v Mnichově.
„Protože jsme s trenérem věděli, že medaile visí výš než můj osobák, tak jsme měli taktiku, že se rozběhnu a buď to vyjde, nebo ne. Bohužel to nevyšlo,“ řekla Tabačková.
Její oštěpařský talent se v mládežnických letech projevoval i v softbalu, před sedmi lety se ale rozhodla pro atletiku. Paradoxně po zklamání na MS dorostu v Cali, kde skončila v roce 2015 čtvrtá.
„V jeden rok jsem byla v Cali, a pak jsem ještě se softbalem byla na mistrovství světa v Oklahomě. Bylo to náročné, člověk mezi tím vlaje a není to stoprocentní fokus ani na jeden sport,“ vysvětluje Tabačková. „Když jsem si zažila Cali, kde jsem byla čtvrtá a byla jsem hodně zklamaná, tak jsem zjistila, že mě to táhne víc k individuální disciplíně, že můžu na sobě makat, můžu si to ovlivnit sama a je to jen na mně. Takže jsem se pak rozhodla pro oštěp.“
Je teď osmá na mistrovství Evropy, s touhou ukázat se za dva roky na olympiádě v Paříži. A s přáním, že se ještě chvilku bude dál potkávat s Barborou Špotákovou.
„Je super, že nás je víc. A pokud bude zdravá a bude mít furt síly, tak si nás pořád maže na chleba, což mě trochu štve,“ říká Tabačková. „Je to takové blbé, ale jednou bych jí chtěla porazit. I když už to nebude ono, protože Bára má pořád neskutečný osobák, je to světová rekordmanka. V jejích nejlepších letech bych se jí asi nevyrovnala, ale zatím je ta možnost a určitě se takový skalp hodí.“