PŘÍMO Z DAUHÁ | A pak, že se v Dauhá nechodí na atletiku. Pořadatelé mistrovství světa na páteční večer otevřeli brány Chalífova stadionu a ten byl konečně plný. Na tribunách se to jen bělalo dlouhými košilemi místních. A všechny potěšil národní hrdina Mutaz Essa Baršim. Výškař, který je tváří šampionátu, načasoval svůj comeback po loňském zranění přesně a vyhrál Katařanům zlato. A přišel i emír!
Stál v jasně červeném dresu s červeně vybarveným jménem na připomínku, že je obhájce titulu. BARSHIM. Červenal se proti bílé záplavě dlouhých košil, které se soustředily v zatáčce u výškařského sektoru. Měl je na povel. Prstem na ústech si vyžádal ticho. Rukama nad hlavou spustil skandovaný potlesk. Publikum ho tlačilo za vítězstvím. A on je nezklamal.
„Pro mě to bylo jako sen. Doma, bylo to úžasné. Byli tu všichni. Moje rodina, přátelé, sám emír,“ vyznával se Baršim poté, co zlatě prošel dramatickým finále, v němž rozhodl skokem 237 centimetrů na první pokus. „Povzbudili mě. Nebyl jsem stoprocentně připraven. Ale když jsem přišel sem a viděl jsem všechny ty lidi, jak mi fandí… I kdybych umíral, i kdyby mě přivezli na vozíku nebo v sanitce, udělal bych všechno, co můžu.“
Baršim se sice narodil súdánským rodičům, ale přišel na svět přímo v Dauhá, kde také vyrůstal. Atletickým základům ho naučil jeho otec, sám bývalý běžec, který začal v místním klubu pracovat jako trenér. S výškou začal Baršim v patnácti a čtyři roky na to už byl juniorským mistrem světa. Když bylo v roce 2014 Kataru přiděleno pořadatelství světového šampionátu, Baršim už byl bronzový olympijský medailista, vicemistr světa venku a světový šampion v hale.
V roce 2014 navíc zažil svůj nejlepší rok, v němž se reálně pokoušel překonat světový rekord Javiera Sotomayora 245 centimetrů. V Bruselu tehdy při skoku nad 243 centimetrů zřejmě už nad rekordní výškou letěl. Při pokusech na 246 byl rekord na spadnutí. Ale nakonec vždycky spadla laťka.
Baršim byl od udělení pořadatelství tváří šampionátu. Očekávání přiživil titulem mistra světa z Londýna. Vloni v létě v maďarském Székesfehérváru zase zazářil skokem přes 240 centimetrů. Pak se znovu třikrát pokoušel o světový rekord. Místo slávy ale přišla bolest. Baršim si vážně porazil vazy v kotníku a musel na operaci.
„Nejsem úzkostlivý. Od doktorů mám dobré zprávy. Mým cílem je samozřejmě účast na mistrovství světa v Dauhá,“ držel se Baršim naděje.
Čekala ho dlouhá cesta. Přišel o zbytek minulého léta, o letošní zimu. Letos závodil jen třikrát, vždy jednou do měsíce. A neskočil víc než 227 centimetrů. V úterní kvalifikaci ale předvedl čtyři čisté skoky a zvládl finálový limit o dva centimetry výš.
A včera zvládl souboj nervů s Rusy Akimenkem a Ivaňukem. Na 233 centimetrech se zachraňoval posledním pokusem.
„Potřeboval jsem nějakou akci. Kdybych skočil 233 snadno, bylo by to nudné. Všichni ostatní jenskákali, skákali, skákali. Můj kouč říká, že někdy potřebujete těžší cestu,“ uvedl Baršim.
Na 235 centimetrech ještě všichni drželi lajnu a uspěli na první pokus. Ale o dva centimetry výš už to zvládl jen Baršim.
„Nikdy se nebojím nikoho, jen Ruska. Vždycky mají dobré skokany. Bylo fajn závodit proti nim. Mám k nim respekt,“ líčil Baršim.
Jeho vítězství spustilo na stadionu pořádnou párty mužů v bílém. A dnes bude sláva pokračovat, protože pořadatelé vyhlášení posunuli.
„Jsem rád, protože jsem už unavený,“ těšilo Baršima.
Související články
