Splněný sen hlasatele na MS v Eugene: To je můj syn a je mistr světa!
Fenomenální Jakob Ingebrigtsen znovu uštval Keňany, finále mistrovství světa v Eugene na 1500 metrů mělo ale překvapivé rozuzlení. Olympijský šampion ve finiši marně stíhal nezdolného Skota Jakea Wightmana, jenž se stal prvním britským šampionem na patnáctistovce od dob Steva Crama. Jeho otec to na Hayward Field komentoval naživo jako hlasatel.
Pro Geoffa Wightmana to byla fantastická chvilka. Hlas bývalého maratonce se rozléhal po Hayward Field: „To je můj syn a je mistr světa!“
Věta rodinného štěstí zabalila největší překvapení dosavadního průběhu atletického světového šampionátu. Geoff Wightman jako hlasatel na stadionu právě dával fanouškům do souvislostí fakt, že jeho syn Jake ve finále patnáctistovky senzačně vyhrál a porazil norské eso Jakoba Ingebrigtsena.
Norský olympijský šampion a halový světový rekordman za ním v rovince upaloval, ale cíl se blížil a náskok lídra se stále nezmenšoval. Až Wightman proběhnul cílem a v nejlepším čase roku 3:29,23 byl najednou mistr světa.
„Co má za smysl postavit se na start a nesnažit se vyhrát?“ líčil Jake Wightman. „Příležitost tady byla. Jakob je tak dobrý, že jsem věděl, že mě v jednu chvíli předběhne. Tak jsem do toho šlápnul, a čím byl cíl blíž, tím bylo pravděpodobnější, že se to nestane.“
Ingebrigtsen to opravdu nestihnul a musel kousat překvapivou porážku. Přitom měl závod rozjetý skvěle. Dvě kola před koncem se natlačil před Keňany Timothyho Cheruiyota a Abela Kipsanga. A držel. Vší svou silou si chránil první místo, jakýkoli náznak odporu hned ztrestal zvýšením tempa. V poslední zatáčce ho ale předběhnul Wightman. Ingebrigtsen vypadal zaskočeně, hned se soupeři pověsil na záda, ale v náběhu do cílové rovinky se ztráta zvětšila a pak už byl Skot nedostižný.
„Cítil jsem se dobře, ale udělal jsem nějaké chyby. V závěrečné dvoustovce jsem se s Jakem nemohl udržet. Podělal jsem to. Jsem hodně zklamaný, že jsem nevyhrál. Ale jemu to přeju, je to skvělý běžec. Medaile je pro mě samozřejmě pocta, vždycky ale běhám o zlato,“ prohlásil Ingebrigtsen.
Wightmanův životní moment nespadl z čistého nebe. Před čtyřmi lety měl bronz na ME v Berlíně, na minulém šampionátu v Dauhá byl pátý, jen sedmnáct setin za čtvrtým Ingebrigtsenem, běžel i v loňském olympijském finále. Čekal ale na tuhle chvíli.
„V poslední dvoustovce jsem se cítil silný a cítil jsem, že mám dobrou šanci. Nejdůležitější věc je sebedůvěra a víra, že nemůžete být poražen,“ vysvětloval Wightman. „O tomhle jsem snil od svých osmi let. Neměl jsem co ztratit, zariskoval jsem a vyplatilo se to.“
Za odměnu dostal neopakovatelný zážitek. Vyhrát mistrovství světa je výjimečné samo o sobě. Ale slyšet přitom z amplionů vlastního tatínka… A šampion navíc věděl, že ho sleduje maminka, která taky běhávala maratony.
„Máma na tribuně, táta, který hlásí na stadioně. Co víc bych si mohl přát?“ smál se šampion. „Vítězné kolečko jsem si užil. Slyšet tátu z komentátorské kabiny a vidět maminku… Chtěl jsem se s nimi o ten moment podělit.“
