Nejlepší hráč malého fotbalu: Ocenění nechápu. Na MS jsem nemohl kvůli práci
Ještě nedávno hrál pořádně jen velký fotbal a s partou kamarádů občas turnaje v malé kopané. A právě na jednom takovém si ho před dvěma lety všiml ligový Partyzan Příbram a přivedl ho do svého týmu. O rok později už byl Filip Šrajn pevným článkem sestavy a další léto stál na pódiu v Českém Dubu, kolem krku s medailí pro mistra Superligy malého fotbalu a v ruce individuální trofej pro nejužitečnějšího hráče sezony.
„Ocenění mě hrozně překvapilo. Vůbec nechápu, za co jsem si to zasloužil,“ začal skromně o velkém individuálním úspěchu v rozhovoru pro web iSport. „Možná proto, že jsem odehrál všechny zápasy a byl u všech důležitých momentů,“ dodá později po připomínce, že bezdůvodně určitě zvolen nebyl.
Z pozice obránce se statečně pral s útočníky soupeře a v klíčové fázi sezony přidal i důležité body na útočné polovině hřiště. Branku vstřelil ve všech zápasech play off, druhé semifinále dokonce rozseknul vítězným gólem v prodloužení a trefil se i v Superfinále.
„Myslel jsem, že se bude rozhodovat podle kanadských bodů nebo tak. Fakt jsem netušil, že ve dvaceti letech vyhraju ocenění nejužitečnějšího hráče celé soutěže. Čekal bych kohokoli jiného, ale zrovna sebe fakt ne,“ popisuje dál šokovaný Šrajn.
Do třetice bych se zbláznil
Ještě cennější než individuální ocenění pro něj však byl týmový triumf. Příbram totiž slavila vůbec první titul v historii, přičemž do Superfinále postoupila už potřetí za sebou. Před dvěma lety padla s Mostem po penaltách, loni nestačila na Brno po gólu v poslední minutě.
„Kdybychom prohráli i do třetice, tak už bych se z toho zbláznil, asi bych ukončil kariéru. To už by bylo fakt prokletí. Teď si to ale užíváme a budeme slavit,“ rozplýval se po letošním triumfu, kdy jeho Partyzan ve finále přemohl L&B reality Vikings Brno 4:2.
Vítězná trefa přitom přišla až v poslední minutě řádné hrací doby. „Obrovská euforie. Pro mě to byl asi nejhezčí moment v celé sportovní kariéře. Ty emoce nešly popsat, pořád nedokážu říct, jak jsem to vlastně prožíval. I teď, měsíc a půl po finále, to pořád vstřebávám,“ vrací se k emotivnímu okamžiku rozhodující chvíle celé sezony.
Malý, ale nebojácný
Skóre finálového utkání proti Brnu načal právě MVP celého ročníku, který se prosadil už ve druhé minutě. Kromě střeleckého instinktu vidí své přednosti hlavně v náročných soubojích s útočníky soupeře. „Je mi jedno, kdo proti mně stojí. Umím si počkat a vycítit situaci. V patnácti jsem hned ze žáků šel mezi chlapy, což mě strašně zocelilo. Nejdřív mi dali, jak se říká, na prdel, nakopali, ale časem jsem se prosadil,“ vzpomíná na začátky mezi dospělými.
I proto se dnes 175 centimetrů vysoký obránce neohroženě vrhne do souboje klidně s dvoumetrovým sokem a často z něj vyjde vítězně.
Vedle malého fotbalu stále hraje i ten velký, kde i vzhledem k nižšímu vzrůstu nastupuje na pozici krajního záložníka. Aktuálně obléká dres TJ Kovohutě Podlesí v 1. A třídě, před rokem ještě působil v nedalekém divizním Milíně.
Navzdory menšímu hřišti označuje svůj druhý sport za namáhavější. „Malý fotbal je podle mě náročnější – je to pořád nahoru dolů. Na velkém hřišti si občas odpočinete, tady stačí malý výpadek a soupeř trestá,“ popisuje rozdíly.
Kvalita ne, rozhoduje kolektiv
Ještě důležitější ingrediencí než je běhání a správná příprava na soupeře je podle nejužitečnějšího hráče dobrá parta. „Jsme fakt jeden tým. Po zápase si vždycky všichni sedneme, pokecáme a společně rozebereme chyby. Je jedno, jestli je devět nebo deset večer. To je důležitější než individuální schopnosti,“ zdůrazňuje.
Kvůli soudržnosti party tak v Příbrami dokonce odložili oslavy titulu, aby se jich mohl zúčastnit i absentující tahoun Ondřej Drašnar, který byl v době Superfinále na dovolené v Řecku. „Ale držel nám palce a fandil. Říkal, že si to pustil i tam,“ usmívá se Šrajn. „Na tom je přesně vidět ten tým, to je úplná bomba,“ doplnil.
Mistrovství světa odmítl kvůli práci
Nejlepší hráč soutěže po fantastické sezoně ve věku 20 let už na klubové úrovni nemá příliš kam růst. Svůj zrak tak nyní upíná i k reprezentaci, s níž by chtěl dosáhnout velkého úspěchu na mezinárodním poli.
„Rád bych se dostal do reprezentace a přivezl i nějaký kov, ještě hezčí než ten stříbrný,“ říká ambiciózně. Jedné mezinárodní akce už se účastnil a právě druhé místo vykopal v Chorvatsku s výběrem do 23 let.
Na jaře pak mohl odcestovat i na šampionát dospělých v Ázerbájdžánu. Pozvánka ovšem přišla až tři dny před odletem a příbramskému zadákovi se do cesty postavily pracovní povinnosti. „Pracuju jako truhlář v Rožmitále a tou dobou jsme měli strašně moc práce. Kdybych o tom věděl měsíc dopředu, zařídil bych to, ale takhle to nešlo,“ mrzelo ho, když musel trenéra odmítnout.
Třeba to klapne při příští edici a Filip Šrajn přidá mezi svá ocenění i zlatou medaili z mistrovství světa.
