Oslavenkyně Zátopková: Devadesátka na mě dolehla, ale ještě tu chci pobejt

Dana Zátopková rozmlouvá s oštěpařkou Špotákovou.
Dana Zátopková rozmlouvá s oštěpařkou Špotákovou.Zdroj: ČTK/AP
bb
Atletika
Začít diskusi (0)

Tělo ji zlobí bolístkami, z elánu a humoru oštěpařské legendy Dany Zátopkové však nic neubylo. Ani když dnes slaví devadesátiny. „Před rokem jsem se cítila o něco lépe. Možná na mě ta devadesátka trochu dolehla,“ říkala olympijská vítězka z roku 1952, která narozeniny oslavila i v přítomnosti dalších atletů a sportovců při setkání u ministra obrany na konci sezony. „Mám radost, že se taky prosadili oštěpaři. Těší mě, že jsou oštěpaři teď u nás tak úspěšní.“

Také vaši nástupci vás vždy rádi vidí, Jan Železný, Barbora Špotáková i Vítězslav Veselý obdivují váš elán. Kde ho v sobě berete?
„Mně už se to nezdá. Já jsem si do 89 let připadala normálně, nekulhala jsem, nic se mi nedělo. Až když jsem viděla číslo 89 na dortu, který jsem v Rožnově dostala, trochu jsem lekla. Před dvěma měsíci pic, naráz se to na mě začalo sypat. Pokousala mě kočka, já jsem pak spadla, protože jsem měla nohu takovou špatnou. Jedno k druhému, praskl mi obratel. Jako by se organismus chtěl připomenout: Pozor, už toho mám dost. Už mě varuje. To já znám. Když je člověk vrcholový sportovec, přijde období, kdy vás začne tamto bolet, něco se natrhne, má to návaznost, sled. Organismus se sám hlásí: Dej mi pokoj. Když člověk stárne, musí si ho všímat. Nemůžu po něm chtít bůh ví co. Je natažený na určitou dobu, pak je potřeba povolit. Ne tam hodit zpátečku, to se nedoporučuje, ale třeba trojku nebo tak.“

Když jste slavila pětaosmdesátiny, říkala jste, že si musíte dát po obědě šlofíka. Dodržujete to stále?
„Ten šlofík je opravdu už potřeba. Ale teď jsem byla na Moravě v Rožnově a v Kopřivnici, tam jsem slavila narozeniny, byla akce za akcí. Běhá se tam i takový lidový běh z Kopřivnice, kde se Emil narodil, do Rožnova, kde je pochovaný – a lidi tam kolem toho dělají takové sportovní slavnosti, většinou pro mládež. Letos to bylo tak krásně udělané. Moc se mi líbilo, že jsem tam mohla svoje narozeniny oslavit.“

Kolik přání jste k nim dostala?
„Já jsem je nepočítala, mám to doma na hromadě. Ještě jsem je ani pořádně neprohlídla, protože jsme byli na Moravě celý týden, teprve v pondělí jsme se vrátili. Musím si všechno v klidu prohlédnout, dám si k tomu decku červeného, modrého portugalu.“

Kdybyste měla vybrat jednu věc, která pro vás za 90 let života byla nejkrásnější, co by to bylo?
„Budete se divit, ale mám dojem, že nejkrásnější byly roky od 45 do 55 let. To je člověk ještě docela v kondici, není pajdavý jako pozdějc, a už má taky rozum ze života. Ví, že si nemůže všechno dovolit a že je potřeba si užívat toho pěkného, co je.“

Co byste si přála do dalších let?
„Já? Asi tady ještě chvilku pobejt, i když vím že to už je přání takové trochu vachrlaté. Člověk neví, jestli nechce příliš moc, protože si někdy myslím, že devadesát stačí. Život byl zajímavý, plný práce a úspěchů, takže si nemůžu na nic stěžovat. Můžu být ráda, že jsem ráda a že mi život proběhl tak zajímavým způsobem.“

Začít diskuzi

Doporučujeme

Všechny příspěvky z Isport.cz máte již zobrazené.
Vyberte si z nabídky nebo pokračujte na další články z jiných titulů.

Články z jiných titulů