Máma Špotáková mezi davy: Jsem chodící legenda, ale nejsem nesmrtelná
Návrat oštěpařky Barbory Špotákové po druhé mateřské pauze se blíží. Před pár dny už si s americkou kamarádkou Karou Wingerovou zase zaházela a v Ostravě na Kontinentálním poháru si ověřila, že fanoušci na ni nezapomněli. „Je to svátek atletiky a asi jsem pro ně taky svátek,“ smála se, když opustila dlouhou autogramiádu. Comeback ještě v letošním roce nevyloučila.
Kontinentální pohár sledujete jako ambasadorka týmu Asie a oceánie, jak se vám líbí výkony vašich závodníků?
„On asi nikdo nefandí jenom svému týmu. Spíš jsem spokojená s výkony, soutěž má velkou kvalitu. Je to jiný formát, ale kvalitu to má velkou. Po hrozně dlouhé době jsem viděla velkou atletiku z tribuny. Většinou to vidím přímo ze stadionu nebo v televizi. Ale mně se to líbilo, já jsem byla nadšená.“
Co říkáte novým pravidlům jako vyřazování v technických disciplínách nebo vylučovacím závodům v dlouhých bězích?
„Do velkých soutěží bych to asi zavádět nechtěla, ale tohle je jiná soutěž, jednou za čtyři roky. To vylučování se mi moc nelíbí. Ve vrhačských disciplínách jsou překvapiví vítězové. V dlouhých bězích se asi nestane, že by největší favorit prohrál, ale ve vrhačských disciplínách se to stát může. Ale tak to je, je to vabank a mají šanci jiní. Člověk se musí nastavit jinak. Jako divák jsem si to užila. Všichni se snažili, někdo je pak trošku víc zklamaný, ale výkony jsou kvalitní.“
Poprvé jste na atletiku vytáhla svého v červenci narozeného syna Darka, jak výlet zvládá?
„Je to náročný, nevím, jestli si to někdo dovede představit. Nejde jenom o děti, ale co tady zažívám já. Jak jsem získala zpět ten titul (Špotákové připadlo zlato z MS 2011 kvůli dopingu Rusky Abakumovové – pozn. red.), tak se to okolo mě zase oprášilo. Normálně lidi zapomínají. I když jsem asi už pro lidi taková chodící legenda, která chce ještě závodit, tak se se mnou chce každý vyfotit. Je to náročné. Pro mě, pro (přítele) Lukáše. Naštěstí parkujeme vedle, tak to není tak hrozný. Ale jinak je to hukot. Abych pravdu řekla, nedovedla jsem si představit, co se tady děje. Je to hodně náročné, ale závody jsou pěkné, jsem spokojená. Krásné počasí, svátek atletiky. Já jsem tady pro lidi taky svátek...“
Jak jste daleko s návratem k atletice? Prý jste si už byla hodit oštěpem?
„Zkoušela jsem si... Byla jsem doprovodit Karu Winger v Kladně, protože duklácký stadion se přestavuje. Ale musím říct, že mi to docela šlo.“
Máte ještě pořád v plánu se do konce sezony ukázat na nějakém závodě?
„To nevím, ale jedeme na rodinné soustředění, kde se chci začít víc pohybovat. Když budou v říjnu hlásit dobré počasí, kdy jsou dobré závody, o kterých vím, tak kdybych si stačila do té doby hodit, třeba bych o tom uvažovala. Pořád to ještě trošku hraju. Ale rozhodně to nehrotím. Ale po tady po těch třech dnech budu potřebovat pospávat. Nejsem nesmrtelná...“
