Martin Hašek
Premium
20. dubna 2021 • 15:15

Škrobáková má rakovinu, i tak trénuje: Bojuju o život stejně jako se sportem

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Tenhle příběh je síla. Jde v něm o život, protože bývalá úspěšná reprezentantka a současná atletická trenérka Lucie Škrobáková bojuje s rakovinou. Poprvé o tom promluvila pro deník Sport, aby ukončila únavné dohady okolí. Národní rekordmance, která třikrát závodila na olympiádě, dává sílu péče o mladou následovnici Markétu Štolovou. Tu přitom někteří kvůli výšce 160 centimetrů nevidí jako budoucí hvězdu. „Chci jim to vyvrátit a myslím, že už se mi to trošičku začíná dařit. Tenhle malý človíček lidem ještě ukáže,“ věří své svěřenkyni.



Ve víně je pravda a ve sklepích rodičů Lucie Škrobákové v Čejkovicích je ho vždycky dost. Nejlepší překážkářka české historie se rozhodla ukončit dobu mlčení a do světa hlásí: „Mám rakovinu.“ Léčí se už od podzimu a dvacetiletá Markéta Štolová jí udělala radost postupem do semifinále halového mistrovství Evropy v Toruni. Tvoří spolu soudržnou dvojku, která se staví se vztyčenou hlavou nejen osudu, ale i nedůvěře okolí.

Lucie, jak jste se o nemoci dozvěděla?
Škrobáková: „Tuhle nemilou zprávu jsem se dozvěděla někdy začátkem října. V půlce září jsem byla na testech. V hlavě vám samozřejmě běží strašně moc věcí a jedna z toho byla taky moje práce. S Markétou to bylo dobře rozjeté. Takže jsem rozvažovala, jestli to vůbec budu schopná dávat.“

Jak jste s Markétou situaci řešila?
Škrobáková: „Otevřeně jsem řekla, co mi je. Markéta nechtěla měnit trenéra s tím, že to všechno zvládneme spolu. Nadále spolupracujeme a myslím si, že nám spolupráce klape. I přes zdravotní komplikace, které se do toho dostaly. Myslím, že na to, co nám osud připletl do cesty, jsme to zvládly na jedničku s hvězdičkou.“

Lucie Škrobáková

Narozena: 4. ledna 1982 (39 let)

Atletická kariéra: vicemistryně Evropy na 60 metrů překážek (2009), semifinalistka olympijských her 2012 (10. v celkovém pořadí), semifinalistka mistrovství světa na 100 metrů překážek 2009 (12. v celkovém pořadí), trojnásobná účastnice olympijských her (2004, 2008, 2012), 7. na HME 2011 (60 m př.), 3. na ME juniorů 2001 (100 m př.)

Osobní rekordy

60 metrů překážek: 7,95 sekundy (národní rekord)

100 metrů překážek: 12,73 sekundy (národní rekord)

Markéto, jak jste na špatnou zprávu reagovala?
Štolová: „Když jsem se to dozvěděla, nebyla to žádná příjemná zpráva. Byla jsem z toho hodně špatná. Byly slzičky… Říkala jsem si, že to, bohužel, je takhle. Ale věděla jsem, že v tom Lucku nenechám. Že nikam nepůjdu, že se vždycky všechno dá zvládnout ve více lidech a je to lepší, než v tom nechat člověka samotného. Byla jsem stoprocentně přesvědčená, že nikam nepůjdu, že u Lucky zůstanu. Že to spolu dáme. Jsem ráda, že jsem to udělala, protože si myslím, že jsme to zvládly.“

Lucie, jak se vám teď daří?
Škrobáková: „Bojuju s tím asi tak, jako jsem bojovala se sportem. Beru to jako překážku, kterou mi život postavil do cesty. Samozřejmě se snažím ze všech sil, protože mám před sebou to nejtěžší, boj o život. Takže jak jsem bojovala na závodním poli, bojuju o život jako takový.“

A daří se vám kombinovat léčbu s tréninkovou prací?
Škrobáková: „Co se týká léčby, první dva měsíce byly nejhorší. To nás, v uvozovkách, zastihlo v nejdůležitějším období pro atleta, což je podzimní příprava. Léčba probíhala jednou za čtrnáct dní s tím, že vždycky první týden, kdy jsem chodila do nemocnice, jsem čtyři dny vůbec nefungovala. Ale vůbec… Práce byla na posledním místě, já jsem nefungovala ani v rámci rodiny. Člověk, který to zažil, dobře ví, o čem mluvím. Lidi nejsou schopní vůbec ničeho. Takže to v rámci tréninku bylo těžší, skupina dostala plán.“

Jak to konkrétně probíhalo u Markéty?
Škrobáková: „Markéta je profík, nějaký pátek už spolu jsme, takže všechny tréninky zná. Dostala papír, když jsem aspoň trochu fungovala, byly jsme v telefonickém spojení. Samozřejmě jsme zpětně konzultovaly, jestli jsou váhy v posilovně přiměřené. Jestli běhání proběhlo tak, jak mělo. Tréninkové plány byly tvrdší, než kdybych na tréninku fyzicky byla. Ale nějak jsme to zvládly, v říjnu jsem dokonce byla schopná absolvovat soustředění v Harrachově.“

Jak jste se situací vyrovnávala psychicky?
Škrobáková: „Bylo to samozřejmě pro všechny těžké. Pro mě možná v ten moment nejtěžší. Radši bych běhala tři sta kopců než absolvovat, co jsem absolvovala. Ty dva měsíce jsme překlenuly a léčba v lednu sklouzla do toho, kdy jsem do nemocnice chodila jednou týdně. Bylo to na bázi, že byly dny, kdy jsem rovnou z nemocnice byla schopná jet na trénink. Pak se práce v rámci tréninků dala vykonávat na sto procent.“

Trenérka a svěřenkyně. Markéta Štolová a Lucie Škrobáková
Trenérka a svěřenkyně. Markéta Štolová a Lucie Škrobáková

Markéto, jak jste to prožívala vy?
Štolová: „Třeba na začátku, když jsme se zprávu dozvěděli, tak jsme jeli na soustředění do Harrachova. Jako skupina jsme tomu všichni chtěli dát co nejvíc. Vždycky, když jsme odběhali trénink, tak jsme konzultovali s Luckou, co a jak. Vždycky nám dala zpětnou vazbu a stoprocentně se nám věnovala. Nikdy nás neodmítla, neřekla ne, že na to nemá sílu. Lucka dál byla na jedničku s hvězdičkou. Nevyprdla se na nás, za to jsem jí fakt hrozně vděčná. Je to nesmírně silná ženská. Vždycky tady pro nás byla. Bez ní bych nepředvedla, co jsme v sezoně předvedla.“

Co o problémech vědělo atletické prostředí? Vyptávali se vás lidé?

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud