Oštěpařka Barbora Špotáková končí svou úžasnou kariéru. Světová rekordmanka, dvojnásobná olympijská šampionka a trojnásobná mistryně světa ve své oblíbené pivnici U Pinkasů oznámila, že už o další vítězství usilovat nebude. Jaký byl její příběh, během něhož se z divoké punkery stala miláčkem národa?
2000 - První zkouška
Začínala v Jablonci, ale střední školu studovala na sportovním gymnáziu v pražských Vršovicích naproti stadionu Bohemians. Jako teenagerka to měla těžké. „V Praze jsme byly s mámou samy. Když jsem byla na gymplu, máma měla dvě práce, já jsem trénovala dvoufázově dvakrát týdně, studovala gympl a večer jsem dva roky uklízela kanceláře,“ líčila Špotáková. V roce 2000 však už pod vedením trenéra Rudolfa Černého vyjela na juniorské mistrovství světa do Chile, kde skončila čtvrtá v sedmiboji. Tehdy vyhrála pozdější olympijská šampionka Carolina Klüftová.
2001 - Americká tragédie
Špotáková si vyzkoušela americkou cestu a devět měsíců studovala na univerzitě v Minnesotě. Sportovně se trápila, postihla ji únavová zlomenina a nádor v holeni. „Nemohla jsem pořádně běhat a díky tomu jsem se více zaměřila v Americe na oštěp,“ vzpomínala Špotáková. Z nouze tehdy začala házet těžkými kouličkami a pomalu začala zjišťovat, že její atletická budoucnost nemusí být ve víceboji, ale v oštěpu.
2002 - Železného křižovatka
Tohle byla zlomová událost její kariéry. Špotáková splnila snadnější limit pro závodníky do 22 let a podívala se na evropský šampionát do Mnichova. Vypadla sice v kvalifikaci, její talent ale neuniknul důležitým očím. Sám velký šampion Jan Železný se svým oficiálním trenérem Jaroslavem Brabcem si vzali jednadvacetiletou dívku do parády. „Všimnul si mě tenkrát trenér Brabec, který mě tenkrát zavedl k Honzovi Železnému, a spolu mě přemlouvali nebo přesvědčovali, abych se vykašlala na víceboj a zkusila oštěp, že by mi to mohlo jít. Honzovi jsem uvěřila, a to byl pro mě velký zlom kariéry,“ líčí Špotáková.“
2004 - Boží zásah
Byl to závod hluboko pod veřejnou pozorností, Barboře Špotákové ale posloužil jako další důležitý stupínek. Začátkem léta na malém mítinku v Jeruzalémě hodila 60,95 metru a na poslední chvíli se tak kvalifikovala na olympiádu do Atén. Tam sice vypadla v kvalifikaci, pod Akropolí ovšem poprvé nasákla atmosféru velké atletiky. „To byl boží zásah, přímo v Jeruzalémě. Hodila jsem limit v posledním termínu. To byl další důležitý bod. Kdyby se to nestalo, tak teď dělám někde na katedře na zemědělce a věnuju se spíš studiu než atletice,“ hodnotila o pár let později.
2005 - Deštivé slzy
Na mistrovství světa v Helsinkách byla pozornost upřena především na úchylnou kauzu cukrového „dopingu“ desetibojařů Tomáše Dvořáka a Romana Šebrleho, kteří řešili problémy kvůli infuzi do žil. Špotáková prožila vlastní slzavý příběh. V kvalifikaci byla mučivě blízko senzačnímu postupu do finále, Finka Paula Tarvainenová ji však svým posledním hodem vyřadila. Byl to smolný konec sezony, v níž Špotáková poprvé přehodila 65 metrů. Velké věci na ni ale ještě čekaly. „To byl pro mě obrovský smutek, pamatuju si bouřky. Ráda na Helsinky nevzpomínám. Zima, déšť, třináctá, posledním pokusem mě přehodila Finka,“ líčila Špotáková.
2006 - První stříbro
Průlomová sezona. Špotáková se dostala do absolutní špičky a na konci sezony měla z deseti nejlepších světových výkonů hned šest. Na mistrovství Evropy hodila v kvalifikaci prvním pokusem národní rekord 66,12 metru. Ve finále ji porazila německá veteránka Steffi Neriusová, i tak to byl ale životní úspěch. Její potenciál byl zjevný. Deník Sport ji dva roky před olympiádou v Pekingu tipoval jako zlatou medailistky čínské olympiády. „To jsem si říkala, že jste blázni. Možná něco horšího. Tehdy se mi to hrozně nelíbilo. Vadilo mi to. Co tady vytahují nějakou olympiádu? Kdo ví, co se stane za dva roky…“ durdila se po pár letech Špotáková.
2007 - Zlatý skok
Po šťastném hodu v Jeruzalémě další příjemný kontakt s Asií. Ve finále světového šampionátu v Ósace byla jasnou favoritkou dosavadní královna sezony Christina Obergföllová. Špotáková ale vystřihla dva národní rekordy a výkon 67,07 jí přinesl zlato. „Christinu Obergföll jsem v ten rok ani jednou neporazila. Tehdy byla nahoře, sebevědomá, že jede vyhrát. Tehdy jsem ji sesadila,“ vzpomínala Špotáková. Její přítel Lukáš Novotný za svou zlatou dívkou tehdy předvedl slavný paragánský skok z tribuny do několikametrové propasti.
2008 - Čtvrtá sestra
Na olympiádě v Pekingu už to byla Špotáková, kdo byla favoritkou na zlato. Po dominantní sezoně ale ve finále narazila na překvapivý odpor Rusky Marii Abakumovové, což bylo o to pikantnější, že se závodilo v den čtyřicátého výročí sovětské okupace Československa. Drama v dešti Ptačího hnízda dospělo až do závěrečné série. Špotáková tehdy vypálila vítězný hod 71,42 metru. „To byl obrovský zážitek. V tu chvíli jsem věděla, že už nic jiného nebude. Že lepší závod s lepším koncem, v lepším momentu nezažiju,“ vzpomínala Špotáková po letech. Její oblíbená kapela Tři sestry ji pak doma přivítala s hitem Čtvrtá sestra se slavným veršem, kde je Špotáková dámou, co dává šestým tahem mat. Na závěr sezony přidala Špotáková ve Stuttgartu světový rekord 72,28 metru.
2009 - Vydřené stříbro
Rok po olympijské megaslávě v Pekingu byla na domácím šampionátu v Berlíně víc motivovaná Němka Steffi Neriusová, která díky dalekému prvnímu pokusu získala vysněný titul a ukončila kariéru. Pro Špotákovou to byl na historickém Olympijském stadionu z Her 1936 těžký závod a stříbro přijala s povděkem. „Tam byl na mě obrovský tlak. Druhé místo bylo fakt vydřené hodně hlavou. Byla jsem strašně unavená a musela jsem bojovat s únavou. Potom přišla ta úleva, tak jsme druhý, no a co… Zas to mělo ten příběh, tu Steffi, která vyhrála v 37 letech. Byla to její rozlučka, já jsem jí to i přála. Stadion mně vůbec nesedí. Já na tom stadioně pořád vidím toho Hitlera,“ usmívala se ve vzpomínce Špotáková.
2010 - Bronzový loket
Na ME v Barceloně se Špotáková spíš protrápila k bronzové medaile ve chvíli, kdy oštěp sotva mohla držet kvůli bolavému loktu. Medaili ji předával Brit Steve Backley, životní rival Jana Železného. „Není moc pěkná, je asi nejzvláštnější, co jsem kdy získala,“ rozčilovala se Špotáková při pohledu na svou medaili. Vyhrála taky premiérový ročník Diamantové ligy. Veskrze nepříjemné vyústění sezony ji ale motivovalo k zásadní změně, svého dlouholetého trenéra Rudolfa Černého pro další sezonu vyměnila za Jana Železného.
2011 - Závod století
V jednom z nejlepších závodů oštěpařské historie svedla Špotáková úžasný boj s Ruskou Marií Abakumovovou, za hranicí 70 metrů se třikrát navzájem přehodily. Vyhrála sice Ruska, později o zlato ale přišla kvůli dopingu. Původně stříbrná Špotáková tak získala další titul. „Souboj, který se nestal, který se vymaže. Velká smůla pro mě, protože mě Marie vyhecovala úplně k neskutečnému výkonu. V Koreji jsem si věřila a předvedla jsem svůj absolutně nejlepší výkon na mistrovství světa,“ hodnotila Špotáková svůj hod 71,58, druhý nejdelší v kariéře.
2012 - Suverénní zlato
V Londýně získala druhé olympijské zlato, tentokrát to ale nebylo drama. Špotáková vyhrála výkonem 69,55 o téměř čtyři a půl metru. Vyrovnala tak olympijskou bilanci východní Němky Ruth Fuchsové, která však byla v podezření, že si pomáhala nepovolenými prostředky. V anketě Sportovec roku pak porazila tři další olympijské vítěze. „Já bych vždycky volila, kdo olympiádu vyhraje dvakrát. Kdo jí vyhraje vícekrát,“ vysvětlila Špotáková. Navíc podruhé vyhrála Diamantovou ligu.
2014 - Evropský titul
Velkolepý návrat z první mateřské pauzy. Její syn Janek byl přímo na Letzigrundu v Curychu, kde Špotáková získala svůj poslední titul, který jí scházel do sbírky. „Stadion Letzigrund mi nikdy nebyl moc nakloněný. Ale třeba to bylo v minulém životě, ještě před narozením Janečka,“ usmívala se po zlatém závodě. Potřetí také vyhrála Diamantovou ligu. V novém životě už se Špotákové představy nesešly s maximalistickými požadavky Jana Železného a do nové sezony tak šla s experimentálním projektem, v němž si trénink řídila sama.
2015 - Slzy v hnízdě
Pro Špotákovou asi nejtěžší závod kariéry. Po rozchodu s trenérem Janem Železným vletěla do sezony bez kouče, vše si řídila sama. Na šampionátu v Ptačím hnízdě, kde sedm let předtím slavně vyhrála olympijské zlato, ve finále nebyla ve formě a neprošla do užší osmičky. Bolístkou byla čtvrtá diamantová trofej. „To byl jediný rok, kdy jsem se trénovala sama a chtěla jsem celému světu dokázat, že to zvládnu. Normálně jsem se utavila, jak jsem to chtěla dokázat, hlavně Honzovi Železnému a nevím, komu všemu. Ale vzpomínám, že po tom jsem vyhrála Diamantovou ligu, takže zase tak špatné to být nemohlo. Jinak to byl hrozný rok, ale zase jsem se z toho vyhrabala. Je důležité se z toho zvednout,“ hodnotila Špotáková.
2016 - Retro bronz
Přes složitý začátek kariéry, euforii vzestupu a hořkost rozchodu se oštěpařka Barbora Špotáková znovu setkala s trenérem Rudolfem Černým. Ke svému bývalému kouči se šampionka uchýlila po samostatném experimentu a nelitovala. „Zase se stal zázrak,“ usmívala se po bronzovém vyústění dramatu olympijského finále v Riu. Třetí olympijská medaile pro ni byla velkým vítězstvím. Hned po neúspěšném závodě v Pekingu rok předtím říkala: „Rio de Janeiro. To je odpověď.“
2017 - Zlatá dekáda
Tohle byla pohádka. Špotáková s Rudolfem Černým po deseti letech oslavila další titul (v té chvíli ještě Abakumovové patřilo zlato z Tegu). Špotákové navíc udělali radost pořadatelé, když vyhlášení přesunuli těsně po závodě, takže si českou hymnu zazpívala spolu se svými fanoušky. „Všechno má svůj příběh, já za sebou nepálím mosty, takže jsme se Rudou mohli dát zase dohromady. A 2017, to byl nádherný příběh po deseti letech obhájit. Tam to bylo všechno za odměnu, jeden z nejhezčích závodů mého života,“ usmívala se Špotáková. Navíc popáté a naposledy ovládla Diamantovou ligu.
2019 - Druhý comeback
Po druhém porodu se Špotáková vrátila v sedmatřiceti letech na světovém šampionátu v Dauhá. Celou sezonu ji ale bolely achilovky. Ve finále MS nepřehodila 60 metrů a z devátého místa nepostoupila do užšího finále. „Nevím, co víc bych mohla udělat pro to, abych dnes hodila. Proto nemám slzy na krajíčku,“ řekla Špotáková.
2021 - Prázdné Tokio
Ani tradiční štěstí na asijské půdě tentokrát nepomohlo. Na olympiádě v Tokiu Špotáková nemohla kvůli omezením kvůli pandemii koronaviru čerpat energii z tribun a v kvalifikaci skončila čtrnáctá, 42 centimetrů za postupem do finále. „Prázdný stadion je o ničem, ale nevím, jestli by mi podpora z tribun pomohla. Když to nejde a nestřílí to, tak nepomůže ani svaté pomazání. Tímto způsobem bych se loučit nechtěla. Chci se loučit před plným domem, tohle není atletika, na kterou jsem zvyklá,“ uvedla Špotáková.
2022 - Bronz na rozloučenou
Na začátku sezony ji trápilo zranění a rozjížděla se pomalu. Světový šampionát v Eugene podle plánu vynechala, aby měla síly na mistrovství Evropy v Mnichově. Tam se objevila dvacet let po své velké premiéře a zazářila. Ve finále vybojovala bronzovou medaili a získala svou první medaili jako dvojnásobná matka. „Tohle je první medaile po narození Darečka. První s dvěma dětmi po tom, co jsem je sama učila doma. Loni to bylo těžké. A letos tohle odpadlo, Dareček je větší. Taky jsem si říkala, že Londýn 17 byl přesně, když Jankovi byly čtyři roky. Tak jsem se po tom porodu dostala do nejlepší formy. A teď jsou Darečkovi čtyři. Tohle sedí,“ usmívala se Špotáková.
Související články
