Mäki dře i na Štědrý den: Když běžím, vidím víc. Nevím, kde mám limit
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Běhání je její životní styl. Mílařka Kristiina Mäki se v posledních dvou letech podívala do finále na olympiádě i na mistrovství Evropy, vytvořila si vynikající osobní rekord a ustálila výkonnost pod čtyřmi minutami a pěti sekundami. Kvůli tomu běhá skoro každý den, při svých cestách po světě často po ulicích měst. Na Štědrý den během soustředění v Jižní Africe to nebude jiné. „Je dost možné, že tam bude dvoufáz. Ale Vánoce jsou až večer,“ usmívá se.
Celý den chodila po městě v outfitu rockové hvězdy, skoro celá do černa, s kontrastním bílým roláčkem a stylovou kabelkou. Když se Kristiina Mäki při své nedávné návštěvě Paříže, kam přijela na celoevropský sraz ambasadorů Toyoty, konečně dostala do hotelu, ještě před večeří musela do sportovního. Vyrazila po bulváru Pasteur do proudu chodců a namířila si to přímo k zářící Eiffelovce.
Běháte takhle všude, kam přijedete?
„Je to dost na mě, jestli musím, nebo nemusím. Člověk to bere zároveň jako práci, zároveň jako něco, co mě baví. Nemám to tak, že bych přijela na hotel a řekla si: Ach jo! Spíš se na to těším. Tělo mám dost zvyklé na nějaký pohyb každý den. Jakmile tam není, tak začínám cítit takové tiky, že bych se mohla jít aspoň projít. Na tyhle situace, když člověk přijede někam, kde to nezná, a musí vyběhnout, jsem dost zvyklá. Tím, že jezdím celý rok po závodech, tak si vždycky musím najít, kam půjdu běžet.“
Jak vybíráte trasy?
„Většinou je to někde ve městě. Když mám štěstí, tak bydlíme někde u lesa, u cyklostezky, kde je to jednoduché. Jsem na to zvyklá. Měla jsem naplánované, že jedu na dva dny, budu mít nějaké povinnosti a trénink bude volnější, tak jsme to s trenérem uzpůsobili, že dva dny budou volnější. Je to spíš na mě, co s tím budu dělat.“
Nevadí vám utíkat po ulici plné lidí?
„Je to takové víc ve stresu, člověk musí dávat větší pozor. Kdyby to mělo být každý den, tak je to nic moc, jednorázově mi to nevadí. Spojila jsem to i s tím, že kdybych přijela na hotel a chtěla jsem se projít, tak když běžím, tak toho vidím mnohem víc. Je to výhoda, člověk uběhne mnohem větší vzdálenost, než by to ušel.“ (usmívá se)
Půjdete běhat i o Vánocích?
„Doma u našich ve Žďáře už bylo třináct ročníků štědrodenního běhu. První ročník byl náš trénink, když jsme tam byli čtyři, teď tam chodí přes dvě stě lidí. To je každoroční tradice se jít proběhnout, neřešit nějaké tempo. Když jsem na soustředění, mám normálně trénink. Letos ale budeme v Jihoafrické republice,
