Jde si za velkým a nesnadným snem. Běžkyně Moira Stewartová už jednou za nešťastných okolností přišla o olympijský maraton a šanci za rok v Paříži si nechce nechat ujít. Kromě těžkých tréninků se ale musí naučit i jak správně jíst. „Dřív jsem říkala: Neřeším to, sním, co chci. Teď je to pro mě docela důležitá součást. Furt se trápím se zažívacími problémy,“ říká Stewartová.
Jestli ve sportu existuje utrpení, v maratonu ho najdete, zvlášť když se špatně najíte. Moira Stewartová si své malé peklo prožila na loňském mistrovství Evropy v Mnichově. Naděje z životní sezony se tenkrát rozpustily v trápení.
„Tam byl problém, že jsem nebyla dobře najezená. Takže jsem trošku blbla s jídlem,“ vzpomíná Stewartová. „To bylo jedno z mých největších ponaučení. Teď už spolupracuju s nutričním poradcem, takže to máme na opravdu dobré úrovni. Věřím, že mě tohle hodně posune, protože zvlášť u maratonu je to fakt důležitý faktor.“
Stewartová je univerzální vytrvalkyní, která v Česku dlouho vládla na dráze. Na prestižní trati na 10 000 metrů už sedmkrát vyhrála mistrovství republiky a vloni dokonce časem 32:08,96 minuty o skoro dvacet sekund smázla národní rekord Aleny Peterkové, který vydržel dlouhých 22 let. V tu chvíli ale už byla dávno srdcem na silnici. Olympiáda v Tokiu jí na maratonské trati unikla o 22 sekund, protože jí sport tester na rukách vodičů špatně změřil tempo. A před rokem v Istanbulu zaběhla výkonem 1:10:14 hodiny národní rekord v půlmaratonu.
Přesun na silnici pro ni znamenal větší kilometráž v tréninku, ale taky nutnost upravit svůj stravovací režim, který býval kdysi poměrně originální. K obědu si klidně dala rohlík se šunkou.
„Já jsem se tím dřív docela pyšnila. Spousta lidí se mě ptalo: A řešíš stravu? Ne, to neřeším, sním, co chci,“ vzpomíná Stewartová s úsměvem. „Rohlík se šunkou už moc nejím, vím, že to výživově není moc dobré. Já jsem si to dala třeba k obědu, to už neexistuje. Ale co se týče svačiny, je to dobré výživové jídlo, jako hlavní jídlo to už určitě u mě nefunguje.“
Správný stravovací režim je u vytrvalostního běhu klíčový. Jde o to, že maratonci mají obrovský energetický výdej, jejich těla jsou malé továrny, které potřebují palivo. Energeticky vydatné, ale zároveň takové, které příliš nezatěžuje trávicí systém ve velké zátěži. Právě s touhle rovnováhou měla Stewartová problémy.
„Nemůžu říct, že mi to úplně odešlo. Ale určitě se cítím mnohem líp. Před závody máme v plánu to vypilovat úplně, že se mi budou měřit cukry v krvi, abychom to měli na ten nejlepší závod, což by případně měla být olympiáda, opravdu vychytané,“ líčí Stewartová. „Myslím, že ještě furt budeme hledat, zkoušet, ale věřím tomu, že už je to na mnohem lepší cestě a už teď se cítím líp.“
Stewartovou během zimy na tři měsíce vyřadily z tréninku potíže s achilovkami. Od ledna je znovu v tréninku a v sobotu zvládla pražský půlmaraton jako nejrychlejší Češka, ačkoliv ji na větrné trati čas 1:12:45 nepotěšil.
„V rámci tréninku je to dobré. Co se týče půlmaratonského času, s tím spokojená úplně nejsem. Bylo to od začátku hodně na morál, nejsem si jistá, že jsem ve formě, musíme to ještě doladit,“ líčila Stewartová.
To hlavní ji ale teprve čeká. Za pět týdnů půjde v Praze na start maratonu s odvážným cílem zaběhnout olympijský limit 2:26:50 minuty, což je jen 19 sekund od národního rekordu Evy Vrabcové-Nývltové z jejího bronzového běhu na ME 2018 v Berlíně. Úspěch mise pak bude mít vliv i na její případný start na srpnovém světovém šampionátu v Budapešti.
„Poběžím pražský maraton a musím počítat s tím, že se mi nepodaří zaběhnout limit. Jako další maraton si pak musím vybrat nějaký rychlý, ne mistrovství světa, které většinou moc rychlé nebývá a běží se na umístění,“ vysvětluje Stewartová s tím, že olympijský limit je jejím hlavním cílem roku. „Šancí nebude tolik. Maratonů člověk nemůže běžet moc, chtěla bych to letos zaběhnout, abych se tím příští rok nemusela trápit a mohla se připravovat na olympiádu.“
Teď má před sebou pět týdnů klíčové dřiny, aby to první květnou neděli při pražském maratonu klaplo. A bude muset dodržovat speciální stravovací režim.
„Je to hodně velká sacharidová nálož, bílkoviny, protein omezuju. A začali jsme zařazovat nízkosacharidové tréninky, které by měly tělo adaptovat na situaci, kdy nemá žádnou energii, aby s tím umělo pracovat,“ líčí Stewartová. „Ráno si dám snídani bez sacharidů, jdu dlouhý běh, jenom vyťapávací na nízkých tepech. Vyloženě jsem se u toho skoro nudila. Oběd je ještě bez sacharidů, odpoledne to vyťapám něčím kratším a pak už si dám sacharidy. Večer už se samozřejmě těším na čokoládu…“
Témata:
maraton, půlmaraton, ostatní sporty, olympijské hry, sport, Pražský maraton, Moira Stewartová, Sport na Heureka.cz
Související články
