Bratranec Petroušů: po amputaci překonává rekordy, v Africe potkal Čopru
Kvůli následkům dvou vážných zranění přišel o levou nohu nad kolenem, Jaroslav Petrouš si ale své sportovní sny plní v para atletice. Letos se poprvé připojil k olympionikům a vyrazil na měsíční pobyt v Jižní Africe, kde potkal slavného indického oštěpaře Níradže Čopru. A jestli vám jeho jméno něco říká, není to náhoda. Fotbaloví bratři Petroušové jsou jeho bratranci.
Při tréninku zrovna házel medicinbaly, když za sebou uslyšel: „Dobrý den!“
To Níradž Čopra, olympijský vítěz a světový šampion v hodu oštěpem, jehož přípravu právě převzal Jan Železný, slušně pozdravil, když na stadionu v africkém Potchefstroomu uviděl borce v českém tričku.
„Když řekl Dobrý den, bylo to roztomilé. Je to pro mě obrovská persona. Pokora z něj úplně čiší. Před osmi lety se mi na Zlaté tretře podařilo osobní setkání s Usainem Boltem, teď jsem měl možnost popovídat si s jedním z nejlepších oštěpařů v historii,“ pochvaloval si Petrouš. „Je hrozně pokorný, zajímal se. Když jsem řekl, že jsem před mnoha lety házel v Indii v Bengalúru na Světových hrách, potěšilo ho to. On má takových rozhovorů desítky, ne-li stovky. Pro mě to bylo něco neuvěřitelného. Jsem rád, že jsem měl možnost se s ním potkat.“
Pro Jaroslava Petrouše to byl jeden z mnoha zážitků, které zažil při měsíčním soustředění v Jižní Africe. Poprvé ve své paralympijské kariéře vyrazil na kemp, kterým tradičně tráví zimu špičkoví čeští olympionici. Díky podpoře stavební firmy Hinton se přidal k tréninkové skupině Petra Stehlíka, jejíž hvězdou je koulař Tomáš Staněk, národní rekordman a halový mistr Evropy.
Petrouš: Ke sportu jsem byl vždy vedený
„Jsme s Tomášem dlouholetí kamarádi, navštěvujeme se. Ke konci léta mi nabídnul, jestli bych se k nim nechtěl přidat,“ líčí Petrouš. „Znamenalo to sehnat si peníze. Společnost Hinton mi vyšla vstříc a mohl jsem se v Africe připravovat. Byli jsme tam parta vrhačů. Petr Stehlík jako jejich trenér mi nabídnul svoje služby. Samozřejmě jsem to rád přijal, v požehnaném věku jsem nabíral nové zkušenosti.“
V rodině má několik známých fotbalistů. Jeho strýc Václav Petrouš si v sedmdesátých letech zahrál ligu za Panenkovi Bohemians. Na přelomu století pak ligu hráli jeho bratranci Michal a Adam Petroušovi.
„Ke sportu jsem byl vždycky vedený,“ líčí Petrouš.
Život mu změnily dva vážné úrazy. V sedmnácti ho přitlačil vysokozdvižný vozík, který mu rozmašíroval kotník.V roce 2005 pak při paintballu skočil do výkopu a poničil si koleno.
„Bylo to horší a horší, nervové zakončení mi působilo permanentní čtyřiadvacetihodinové bolesti. Byl tam i pokus o sebevraždu,“ líčí Petrouš. „V lednu 2011 jsem byl na Novém Zélandu na mistrovství světa amputářů a tam se v mé hlavě zrodila myšlenka, že požádám o amputaci, což nebylo jednoduché. Doktoři koukají, když jim řeknete: Uřízněte mi nohu. Napoprvé to zamítli, byl jsem v rizikové kategorii fantomových bolestí.“
Nakonec absolvoval amputaci levé nohy, deset centimetrů nad kolenem. A začal mu nový život.
„Za osmnáct dnů od amputace jsem chodil s protézou. Tvrdím o sobě, že mám lehkou formu amputace. Všechno jsem si zjistil, používám jednu z nejlepších protéz na světě, bionickou protézu, která s vámi spolupracuje. Chůze je příjemnější,“ líčí Petrouš. „Handicapovaným se stávám, když přijdu domů. Beru francouzské hole a s nimi si horký talíř polívky neodnesete.“
Ve sportu pořád jede naplno. Má za sebou zlaté medaile ze Světových her a do Afriky vyrazil, aby se ve své kategorii F57 přiblížil evropskému rekordu, k němuž mu svým nejlepším výkonem 45,94 metru schází něco přes půl metru. V Africe i díky zajišťování Tomáše Staňka zvedl v tréninku činku se sto šedesáti kilogramy.
„Na konci ledna odlétám o Arabských Emirátů, kde zahajuju sezonu na Grand Prix. Cíl je furt překonat evropský rekord,“ říká Petrouš.
