Sasínek Mäki: Čtyři minuty, pak klidně umřu. Fanoušek díky ní zhubl a jeho žena otěhotněla
Při hokejovém šampionátu bude tradičně fandit Finsku, běžkyně Kristiina Sasínek Mäki má však svůj vlastní velký cíl. Po rozpačité olympijské sezoně doufá, že právě letos přijde rok, v němž poběží nejrychleji v kariéře. Přešla ke švýcarskému expertovi Louisovi Heyerovi a ovládá ji sen zaběhnout svou značkovou trať pod elitní hranicí čtyř minut.
Když o pokoření čtyř minut na míli před víc než sedmdesáti lety usiloval legendární Roger Bannister, sledoval ho celý sportovní svět. I Kristiina Sasínek Mäki má na své patnáctistovce přelomovou hranici jako velkou touhu své kariéry. Spoléhá na novou energii věhlasného švýcarského kouče Louise Heyera i na rychlou dráhu v Tokiu při zářijovém mistrovství světa.
Jaké ambice vás ženou dál?
„Cíl je pořád stejný, dlouhodobý, běžet pod čtyři minuty. Je to sen, je to silná motivace. Potřebovala bych to, pak bych mohla klidně umřít. (směje se) Čtyři nula jedna a čtyři nula tři jsem běžela jednou, čtyři nula čtyři víckrát. Je to o tom se v závodě dostat do flow, že to není nemožné. Nejlepší časy se běhají na největší akci.“
Tou je letos světový šampionát v Tokiu, kde je velmi rychlá dráha s vzduchovými polštářky, kde jste si na covidové olympiádě 2021 zaběhla osobní rekord 4:01,23 minuty a postoupila do finále. Může to vyjít právě tam?
„Určitě je to benefit vrátit se na dráhu, kde to bylo skvělé. Vím, že dráha je mega rychlá. Velký rozdíl bude, že sedmdesátitisícová tribuna bude zaplněná a nebude tam slyšet cvakání treter…“
V loňské sezoně se vám na velkých závodech nepodařilo prodat nadějnou formu v tréninku, jak jste se s tím vyrovnávala?
„No, to je hrozný pocit… Důvodů bylo víc. Přemýšlela jsem nad tím, jestli jsem formu neupekla moc brzo a pak to prostě nešlo. Tím, že nejsem trenér, neumím se na to podívat z tohohle hlediska. Mám nějaké pocity, které mu můžu říct a probrat to s ním, které jsem i probírala s trenérem panem Tunkou na konci sezony, jestli to bylo všechno správně. To už člověk nezmění, může si z toho akorát vzít něco do budoucna, aby je neudělal znova.“
K čemu jste při analýze dospěli?
„Já jsem nešla halovou sezonu, měla jsem tři týdny volno. Pak jsme docela rychle během dvou měsíců začali trénovat speciální tempo. Mistrovství Evropy bylo o hodně dřív než normálně, tak člověk musel být v nějaké formě. Nevím, jestli to všechno nebylo moc rychlé. Člověk se dostane rychle do formy, jako když stavíte dům, nemáte tam první tři patra, uděláte až vrchní tři a pak to celé spadne. To, že člověk nepostoupí na mistrovství Evropy, to psychicky nedodává sebevědomí do dalších závodů.“
Nový trenér, nový směr
Co stálo za výměnou kouče? Po dlouhé spolupráci s Pavlem Tunkou jste se rozhodla pro švýcarského experta Louise Heyera, který měl v minulosti s tamní reprezentací velké úspěchy.
„Můj bývalý trenér byl pan Pavel Tunka, u něj jsem trénovala osm let, myslím, že to je docela dlouhá doba. Jeho zdravotní stav nebyl souznící s vrcholovou atletikou,
