Tabačková: Železný je můj druhý tatínek. Na medaile si počkám. Olympiáda? Největší cíl
Nikol Tabačková byla juniorskou mistryní Evropy a očekávalo se, že se stane nástupkyní Barbory Špotákové, kterou před dvěma lety při loučení legendární oštěpařky s kariérou dokonce porazila na Zlaté tretře. Pak ale přišel menší útlum, když sedmadvacetileté rodačce z Ostravy těsně utekla účast na ME a na olympiádě v Paříži. „Stalo se mi pár zdravotních problémů, z nichž se snažím vyhrabat,“ říká v rozhovoru pro iSport.
Na evropském šampionátu v Mnichově v roce 2022 jste se dostala do finále, o rok později předčila na domácí Zlaté tretře Barboru Špotákovou. Co se u vás dělo potom?
„Loni jsem zažila nejlepší sezonu se stabilními výkony. Všechno vypadalo fajn, jen mi nevyšla kvalifikace na mistrovství Evropy a o kousek mi utekla olympiáda. Letos to začalo super, v Africe jsem si hodila osobák. (V Johannesburgu zaznamenala 59.39, čímž posunula své maximum z MČR v Hodoníně o 33 cm – pozn. red.) Po návratu se mi ale stalo pár zdravotních problémů, ze kterých se snažím teď vyhrabat, abych mohla ještě zabojovat o zářijové mistrovství světa v Tokiu. Ještě nemám nasbírané bodíčky, ale snažím se o MS zabojovat.“
Také vás v minulosti zbrzdily operace kolene a loktu. Už jste fit?
„Přibyla k tomu taková hloupost: podvrknutý kotník. Ještě se mi také ozývá naposledy operované koleno. To jsou moje dvě bolístky, jaké řeším.“
O vašem trenérovi, trojnásobném olympijském vítězi Janu Železném, jste dřív prohlásila, že vám zachránil kariéru. Jak klape spolupráce?
„Je skvělý člověk, nemůžu si na nic stěžovat. Splnil se mi sen, je to můj idol. Dokáže se o nás hezky postarat, beru ho jako svého druhého tatínka.“
Z vaší skupiny odešel Jakub Vadlejch, nicméně můžete vidět i jiné mužské kolegy. Lze se od nich něco naučit i pro ženský oštěp?
„Mužský a ženský oštěp, to je úplně jiná disciplína. V zásadě se ale od kluků dá leccos pochytit. Jsou takoví draví, zatímco si myslím, že u ženských nám chybí právě živost a dravost. Tohle jde od kluků určitě odkoukat. Vždycky jsem ráda trénovala s chlapy, jsou lepší a víc nás motivují. Kuba Vadlejch už s námi netrénuje, ale můžu sledovat Níradže Čopru, který je s námi.“
Jaké máte nejbližší cíle?
„Největším cílem je olympiáda v Los Angeles. Momentálně se chci dát do kupy a zabojovat o účast na MS. Příští rok je pak mistrovství Evropy v Birminghamu. To bude sranda, protože se vrátí Nikča Ogrodníková, takže nás bude víc.“
Po konci Špotákové se předpokládalo, že se zařadíte do užší české špičky. Svazuje vás to?
„Doufám, že jednou převezmu štafetu a budu získávat medaile pro Česko. Jen si na to musím počkat. Kdo si počká, ten se dočká. Věřím, že to přijde a budu nahoře.“
Z velkých atletických akcí vozí v posledních letech medaile prakticky jen oštěpaři, vnímáte ve své disciplíně, že jste oproti ostatním pod tlakem výraznějšího očekávání?
„Každý oštěpař v Česku pociťuje, že má zodpovědnost. Přesto si myslím, že v současné době jsme spíš nováčci, například moje kolegyně Andy Železná nebo Péťa Sičaková. Medaile bych jim přála, ale nemyslím si, že bychom na sebe měli dávat tíhu, že je musíme získávat, protože svět je někde jinde.“
Veřejnost po slavné éře Barbory Špotákové a dalších ovšem může mít pocit, že medaile z oštěpu jsou povinností…
„To nejen kvůli Báře, ale i Víťovi Veselému, Péťovi Fridrichovi, Kubovi Vadlejchovi, trenérovi Železnému a Nikča Ogrodníková taky měla bronz z olympiády, takže to není jen o Báře… Máme super oštěpaře na to, jak jsme malá země.“
Závodila jste na atletickém mítinku v Ústí nad Labem. V oštěpařském sektoru jste byla nejznámějším českým jménem, nejvyšší umístění jste ale nebrala…
„V Ústí se pokaždé háže hezky, je tu pěkný stadion. Osobně se mi ale v poslední době neháže dobře. Mám zmíněné zdravotní problémy a potíže s technikou. Nyní to spíš ladím a podobné akce beru jako trénink.“
Němec překonal Vadlejchův rekord
Po šesti letech a poprvé od covidové pauzy se vrátila renomovaná Velká cena Ústí nad Labem. Atletický mítink se zaměřuje především na špičkové koulaře a v minulosti přivítal v této disciplíně olympijské medailisty i elitu ze světa. Zaujal rovněž výkon německého oštěpaře Maurice Voigta, jenž vymazal rekord stadionu v podání Jakuba Vadlejcha z roku 2009. Zpestřením byla přítomnost 92letého Václava Panochy, který se zapojil do závodu koulařů a v roce 1952 v Ústí při Velké ceně zápolil s legendárním Emilem Zátopkem. „Emil ze sebe nedělal žádnou hvězdu, trénoval ve starých teplákách a bagančatech. Stadion byl narvaný k prasknutí, dvacet tisíc diváků mu tleskalo. Samozřejmě vyhrál, doma mám autogram a fotku,“ vzpomínal.
