Senzační výškař Štefela: Člověk musí být magor. Mluví o 240 centimetrech
Z vesničky Zátor se rozjel do velkého atletického světa a působí v něm pozdvižení. Čtyřiadvacetiletý výškař Jan Štefela konečně prolomil prokletí Diamantových lig, s letošním výkonem 233 centimetrů je čtvrtý na světě a myslí ještě výš. „Bombíme jak blázni. Vím, že dvě stě čtyřicet není nereálné,“ zmiňuje výšku, kterou nikdo neskočil už jedenáct let.
Velká jména Jakuba Vadlejcha, Lurdes Glorii Manuel či Nikoletu Jíchovou na začátku sezony nepodrželo zdraví. Přesto má česká atletika najednou svého borce v absolutní světové špičce. Výškař Jan Štefela koncem června vyhrál mistrovství Evropy družstev v parádním osobním rekordu 233 centimetrů, minulý týden na Diamantové lize v Monaku zůstal jen centimetr pod ním. Dál si žije snový rok, v němž už má za sebou stříbro na březnovém halovém ME v Apeldoornu.
Jaké to je létat v takových sférách?
„Abych řekl pravdu, já vůbec nevím. Trvalo to. Nejhorší je přelézt takový ten milník. Dvě stě deset, dvě stě dvacet. Pak už jdou výšky samy. Jak jsem přelezl dvě stě třicet, dalších výšek jsem se nebál. Zkoušel jsem je atakovat, akorát to nějak nevyšlo. Jsem rád, že jsem se dal po téhle stránce do kupy. Furt to není dvě stě čtyřicet. Kolikrát skočím dvě stě třicet s velkou rezervou. Vím, že na vyšší výšky mám. Musím se dostat k tomu, abych je skákal pravidelně. Byl by čas začít.“
Mluvil jste o absenci strachu z vysokých výšek, dá se tohle naučit?
„Člověk musí být na skok vysoký magor. Protože když si dám na tréninku laťku na 236, podívám se na to a říkám si, jak je možné, že se nebojím. Přilezu k tomu, odrazím se a skoro to skočím. Člověk se dostane do euforie závodu, nevnímá skoro nic kolem sebe, ani trenéra. Jde jenom za tím laťku přelézt. Když si tu laťku postavím, nestačím se divit, je vysoko jak blázen. Člověk musí být blázen, nebát se, jít do toho se vším, co má.“
Je i v tomhle kouzlo vaší úspěšnosti na vrcholných akcích, kde jste se zatím pokaždé dostal do finále a kromě medaile z Apeldoornu máte i pár dalších vysokých umístění?
„Velké soutěže jako mistrovství světa a mistrovství Evropy jsou jiná kapitola. Tam jde člověk skákat s tím, že jde reprezentovat republiku. Dívá se na něj celá republika, celý svět. Přijedu do hotelu, vidím, jak všichni chodí v reprezentačních oblečeních… Automaticky mi to přepne, těším se, až půjdu skákat. I kdyby mi to nešlo, dám ze sebe maximální výkon. Vydám ze sebe všechno, abych ukázal, že jsem z České republiky, a že mezi špičku patřím.“
České historické tabulky ve skoku do výšky
Výkon (cm) | Jméno | Rok |
237 | Jaroslav Bába (hala) | 2005 |
236 | Ján Zvara (hala) | 1987 |
234 | Tomáš Janků | 2004 |
233 | Svatoslav Ton | 2004 |
233 | Jan Štefela | 2025 |
To už je zjevné, ale teprve minulý týden v Monaku jste prolomil i prokletí Diamantových lig, kde se vám zatím vůbec nedařilo. Co za tím stálo?
„Sám nevím. Vždycky jsem se na Diamantovkách cítil dobře. Prostě to nešlo, s trenérem Jardou Bábou jsme nevěděli, kde je chyba. V Košicích skočím 228, odjedu na Diamantovku a skočím sotva dvě stě dvacet. Jsem rád, že jsem to prolomil. Dal jsem si cíl, že jestli v Monaku neskočím minimálně 225, tak už na Diamantovku nejedu. Možná pracuju mnohem líp pod tlakem, což očividně vychází.“
