Sato jako Nedvěd, Krejčí jako Rosický: EURO 2004 versus EuroBasket 2022

Nezpochybnitelní lídři, hnací motory mužstva, evropské hvězdy. Tomáš Satoranský je na vrcholu sil a domácí zápasy EuroBasketu jsou pro něj obrovskou výzvou. Pavel Nedvěd do Portugalska odjížděl už v roli držitele Zlatého míče a fanoušci očekávali, že síla jeho osobnosti strhne ostatní k nejlepším výkonům jejich kariér. Stalo se. Povede se to i Satoranskému?

„Rosa“ byl v Portugalsku mladší, než hlavní osa stabilizovaného týmu: on měl být tím, který pak převezme roli lídra po Nedvědovi a spol. Podobná očekávání jsou teď spojena i s Vítem Krejčím – navíc jeho herní projev, kterým zaujal i NBA, není Rosickému nepodobný. Oba patří mezi hráče, kteří se v Česku ve svých sportech běžně nerodí.

Oba dlouháni, oba víceméně nepostradatelní. „Ondřej je unikát, na jeho post prakticky nemáme alternativu,“ říká o Balvínovi kouč Ronen Ginzburg. Nepřipomíná vám to něco? Ano, podobně chválil Karel Brückner svého „Jendu“. A pozor – přestože Balvín i Koller patří vzrůstem mezi obry, jsou na svou výšku velmi šikovní s míčem.

„Poborák“ měl v mužstvu na EURO 2004 v týmové hierarchii úlohu jasné „dvojky“ po Pavlu Nedvědovi, podobně jako teď „Veselka“. Předurčovaly ho k tomu bohaté zahraniční zkušenosti; i on toho už měl v Portugalsku leccos za sebou. Stejně jako Jan Veselý, ani Poborský nepatří mezi extroverty: slova obou ale mají v kabině váhu.

Drzost, rvavost, správná porce hladového sebevědomí. Rozený šutér Bohačík má stejně jako v Portugalsku Baroš obstarávat ofenzivu. A pamatujete, jak obránce bolely souboje s „Barym“? Tak s „Bočim“ je to velmi podobné: „Je to nejtvrdší hráč v repre,“ chválí ho Tomáš Satoranský: „Nikdo necloní líp pro pivoty, každý se o něj rozbije.“

Vizuálně velmi výrazní lídři. Oba nemají problémy s fyzickou hrou, ale zároveň to nejsou jen bezhlaví „bořiči“. Ujfalušiho a Audu také spojují podobné sportovní charakteristiky: ani jeden se na hřišti neschovává, mají silný vnitřní „motor“ a často tým dokážou podržet či strhnout ve chvílích, kdy se právě nedaří.

Metodická, spolehlivá hra, přehled, zkušenosti. Stejně jako byl pro Brücknerův tým nepostradatelný středopolař Tomáš Galásek, tak si současná basketbalová reprezentace cení služby veterána Vojtěcha Hrubana. Ostatními respektovaný křídelní hráč ostatně zastává funkci kapitána: a kdo převzal po Nedvědovi pásku? Ano, Galásek.

Divoké karty týmů. Marek Heinz byl v Portugalsku po skvělé sezoně Baníku v životní formě: coby střídající hráč jednoznačně zářil. Podobně může z lavičky nadchnout i David Jelínek, chladnokrevný střelec s instinktem zabijáka. Jeho cesty se dříve s reprezentací často rozcházely, teď je ale připraven dát mužstvu vše.

Srovnávat fotbalového brankáře s basketbalovým křídlem se může zdát ošemetné, ale Petr Čech a Tomáš Kyzlink jsou jednak skoro stejně vysocí, jednak je spojuje celkový přehled o světě mimo narýsované čtyři lajny hřiště. Kyzlink stejně jako Čech vyrazil brzo „na zkušenou“ do zahraničí, oba jsou vnímaví pozorovatelé světa kolem.

Každý úspěšný tým potřebuje alespoň malou dávku štěstí. Nebo alespoň „Štístka“, jak zněla jedna z přezdívek věčně dobře naladěného Vladimíra Šmicera. Pozitivní energii rozdává i neomylný střelec a srdcař Martin Peterka, který rozhodl trojkou únorový zápas kvalifikace MS proti Bulharsku 1,7 sekundy před koncem.

Neúnavný záložník Jaroslav Plašil byl možná nenápadnou a fanoušky nikdy nedoceněnou, ale důležitou součástí výběrů Brücknerovy éry. I fyzicky nadupaný rozehrávač Ondřej Sehnal je připraven odehrát na sto procent minuty, v nichž si bude vytížený Tomáš Satoranský potřebovat oddychnout. Oba jsou velkými bojovníky.

Nekompromisní tvrdost, poctivá práce – a když je potřeba, tak to vzít pěkně od podlahy. Martin Jiránek byl fyzicky asi nejvíc „nabušený“ fotbalista týmu z EURO 2004, ostré lokty má i pivot Martin Kříž. Statistiky možná jeho hru plně nedocení, ale většina basketbalistů vám potvrdí, že hrát s Křížem je určitě lepší, než hrát proti němu…

A na závěr trenéři. Co spojuje izraelského kouče s legendárním šedovlasým mágem z Olomouce? Oba jsou nejúspěšnější reprezentační trenéři ve svých sportech, to je bez debaty. A oba se těší u svých týmů velké dávce respektu. Mají přirozené charisma a dokonalý cit pro hru, který jim pomáhá nacházet leckdy překvapivé varianty.