Čeká je o poznání těžší šichta než v pátek proti Polsku (84:99). Český národní tým vyzve v sobotním šlágru skupiny D evropského šampionátu od 17.30 supersilné Srbsko, hlavního adepta na celkové vítězství v turnaji. Největší hvězda soupeře je zároveň i jednou z největších světových basketbalových hvězd současnosti: fenomenální pivot Nikola Jokič, dvojnásobný MVP NBA.
V éře nadpozemsky vybavených atletů typu Giannise Antetokounmpa, LeBrona Jamese nebo Ja Moranta působí na první pohled jako relikt z dávných dob basketbalového pravěku. Srbský pivot Nikola Jokič se po palubovce pohybuje s rozvahou, odpovídající jeho tělesným proporcím: hvězda Denver Nuggets má při 211 cm výšky oficiálně 130 kg.
„Myslím, že nejdůležitější pro basketbal je stejně mozek. Žádný sval,“ krčí rameny sedmadvacetiletý borec, když přijde řeč na jeho nepříliš sportovní postavu.
„Za poslední dva roky zhubnul, trochu se změnil. Vypadá přece jen o něco atletičtěji. Pořád je to ale silné hovado,“ říká s obdivem opora Čechů Ondřej Balvín, kterému zřejmě připadne složitý úkol pokusit se srbské eso alespoň přibrzdit.
„To hovado samozřejmě říkám jako poklonu. V jeho hře je úžasná finesa, lehkost. A i když třeba pořád nevypadá nějak přehnaně atleticky, cit pro míč má neskutečný,“ popisuje.
Právě naprosto originální řešení herních situací s balonem v ruce dělá z Jokiče basketbalového génia posouvajícího hranice dovedností, které musí současný pivot ovládat. „Je modernější verzí legendárního Arvydase Sabonise,“ nabízí srovnání někdejší reprezentační kapitán a hráč NBA Jiří Welsch.
„Pro mě je to playmaker v těle pivota, což dává obrovskou variabilitu do hry. Má neuvěřitelné přihrávací schopnosti a kromě toho umí skórovat a doskakovat,“ doplnil.
Svérázný pořízek dosáhl díky své všestrannosti v poslední sezoně NBA na fantastická čísla: v průměru nastřílel 27,1 bodu na zápas a nastřádal 13,8 doskoku a 7,9 asistence. V květnu tedy právem získal podruhé trofej MVP pro Nejužitečnějšího hráče NBA (mimochodem, převzal ji zcela v duchu svého originálního stylu: na koňské farmě v Srbsku…), což z něj zároveň dělá největší hvězdu celého EuroBasketu.
Jak na něj? „Pokusil bych se vzít hráče a řekl mu, že se musí souboj pokusit vyhrát dřív, než Jokič dostane míč,“ říká Welsch. „Je to taktika, jakou popisoval Jirka Zídek, když hrál proti kvalitním pivotům. Vždycky běžel do obrany, na půlce zpomalil, dal soupeři první ránu, následně zpomalil ještě na šestce, dal mu druhou ránu a pak s ním teprve začal bojovat o pozici.“
A ještě jedna překvapivá věc hraje Jokerovi, jak zní Jokičova přezdívka, do basketbalových karet: pomalost. Alespoň on sám to tak cítí. „V útoku jsem trpělivý, protože prostě nejsem rychlý. Je to moje jediná možnost,“ přiznává bezelstně. „Na druhou stranu ale dává moje pomalost prostor spoluhráčům správně naběhnout a ukázat se v dobré pozici.“
„Přesně rozumím, co se tím snaží říct,“ souhlasí Balvín. „Basket je atletičtější, jako hráči se snažíme reagovat na všechno – a najednou máte týpka, který všechno dělá o půl kilometru za hodinu později. Je to překvapivé. Svým basketbalovým IQ ale dokáže všechno vynahradit.“
I Welsch vnímá Jokičovu absenci výbušnosti jako překvapivou výhodu. „Je pro mě stejnou hříčkou přírody jako Luka Dončič,“ nabízí srovnání s mladým slovinským zázrakem. „Ten se taky po hřišti pohybuje pomalu, ale jako by to skoro byla výhoda. Obránci jako by čekali, že bude sprintovat a bude vysoko, on ale v dvojtaktu najednou zpomalí. Jokič a Dončič tohle dokážou obrátit ve svou výhodu. Ani to nedokážu popsat.“
Balvín nebude jediným českým podkošovým hráčem, který s Jokičem změří síly. Nabízejí se i varianty s Janem Veselým nebo Martinem Křížem. „Proti němu se musí jít bez přehnaného respektu, i když je dvojnásobným MVP NBA,“ nedělá si těžkou hlavu druhý jmenovaný: „Když dostanu rozkaz bránit Jokiče, udělám všechno, abych mu to co nejvíc znepříjemnil.“
Podle Patrika Audy bude zapotřebí veškeré nasazení celého mančaftu. „V obraně to musí být na Jokiče hlavně týmový výkon. Posílat výpomoc a nenechávat v tom jednoho obránce,“ plánuje.
Bude to stačit?
