Na konci sezony dostával porci minut, která možná překvapila i jeho. Tým Oklahoma City Thunder, současný zaměstnavatel Víta Krejčího, nechával mladíky ze své soupisky nasávat zkušenosti v nejlepší lize světa a bedlivě pozoroval, jak si vedou. Český rozehrávač obstál – a může si tak odškrtnout první sezonu v NBA. „Bylo to nahoru dolů,“ ohlíží se v exkluzivním rozhovoru pro deník Sport za ročníkem, který mu v závěru znovu zkomplikovaly problémy s kolenem.
Tohle mu už nikdo nevezme: absolvoval sezonu ve vysněné NBA , a protože Thunder dávno ztratili šanci na postup do play off, dostával v jejím závěru dostatek prostoru na to, aby se mohl měřit s nejlepšími basketbalisty světa. „O místo se tady bojuje pořád a ani dál nemám nic jistého. Ale já to takhle mám rád,“ říká 21letý Krejčí. Hned po posledním zápase podstoupil proceduru na koleni, které ho poslední měsíce trápilo. Po rehabilitaci plánuje okamžitě začít s tréninkem a přípravou na zápasy Summer League, která startuje 7. července v Las Vegas. A další vysněný cíl? Zářijové mistrovství Evropy, jehož zápasy hostí i Praha.
Jaká byla první sezona v NBA?
„Popsal bych ji jako horskou dráhu: bylo to nahoru a dolů. Začal jsem dobře, během letního přípravného kempu jsem se cítil výborně, ale pak přišly problémy s kolenem. Když jsem pak začal hrát v nižší soutěži G League, koleno se zase ozvalo – ale alespoň jsem hrál a byl na hřišti. A když už to vypadalo, že bych mohl zkusit NBA a dostat nějaké minuty, tak jsem si udělal výron v kotníku a byl měsíc mimo. Nakonec to ale přišlo: hrál jsem NBA a splnil si velký sen.“
Jak jste se vyrovnával s momenty, kdy horská dráha svištěla dolů?
„Dalo mi to hodně zkušeností a naučil jsem se, že je potřeba srovnat se s tím, že některé věci zkrátka ovlivnit nemůžu.Učil jsem se zůstat v klidu a nešílet, i když to bylo fakt těžké.
Zkuste si to představit – pokaždé, když už jsem byl blizoučko návratu na hřiště, tak se něco pokazilo. Nakonec jsem zůstal s jedinou věcí v hlavě: udělat co nejvíc pro to, abych mohl co nejdřív zase hrát. To jediné jsem mohl ovlivnit. A jsem rád, že jsem to zvládnul. Pomoc rodiny, přítelkyně, kamarádů a všech lidí v organizaci Thunder byla klíčová.“
Na konci sezony jste dostával přes dvacet minut na zápas, ale bylo to také ve fázi, kdy tým rezignoval na vítězství a zkoušel co nejvíce mladíků, kteří jsou v podobné fázi kariéry jako vy. Jak teď vnímáte svou pozici v Thunder?
„Je to tak: máme tu spoustu mladých hráčů a ani tím, jak jsem hrál ke konci sezony, jsem si nezajistil místo v NBA. (důrazně) To ani náhodou. Dobrých hráčů je tu spousta. Pořád se bojuje o místo a pořád bojuju o to, abych se v NBA udržel co nejdéle. Ale já jsem přesně za tohle rád. Jsem rád, že nemám nic jistého – nutí mě to víc makat a být lepší.“
Co na váš herní progres říkali GM Thunder Sam Presti a kouč Mark Daigneault?
„Než jsem letěl na operaci do Kalifornie, tak jsem s nimi měl mítink
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
