Jednou si dole, jednou nahoře. Přesně tak, jen v opačném gardu poznaly tuto pravdu během posledního víkendu i mladé basketbalistky Brandýsa nad Labem. Nejdříve na vlastní palubovce v Nadregionální lize U15 porazily hráčky USK Praha 30:24, druhý zápas pak v dramatické koncovce ztratily 39:41. „Každý tak vyrovnaný mač ale holkám pomáhá dál růst,“ zhodnotil výkon svých svěřenkyň jeden z trenérů Martin Richter. V jejich kariérách ale nejde jen o výsledky. Basketbal je bez přehánění jejich život.
Už víc než 80 let patří BK Brandýs nad Labem na českou mapu pod bezednými koši. Muži i ženy z této tradiční basketbalové bašty momentálně hrají druhou ligu. Hned dalších 16 týmů však brandýský basketbal reprezentuje v žákovských a mládežnických kategoriích.
Jeden z nich, dívčí do 15 let, hrál pod vedením manželů Richterových a hlavní trenérky Barbory Nergerové pro radost i body do nadregionální ligy během posledního víkendu.
Přesné střely střídaly tvrdé souboje, doskočené míče, nacvičené signály ale i zbytečné ztráty. A také velké emoce a obrovská snaha obou týmů zakřičet si po poslední siréně vítězný pokřik. Nakonec tohle přání vyšlo oběma družstvům.
„Škoda, měly jsme blízko k tomu vyhrát i druhý zápas,“ smutnily unisono mladé slečny z Brandýsa, některé z nich těsnou porážku i oplakaly. „Holky zápasy hodně prožívají. Výhry si užívají. A když takhle zápas ztratí? Dokážou to sice do příštího utkání hodit za hlavu, ale minimálně ten víkend na to myslí a mají ho trošku krušný. Ale dobré je, že se snaží z chyb poučit. Jsou to šikovné holky,“ říká Jitka Richterová a další z trenérek Barbora Nergerová jí doplňuje: „Snažíme se je povzbudit i zdravě naštvat, aby ještě víc makaly a samy sebe správně namotivovaly.“
To, co basketbalistky Brandýsa spojuje, pak není jen černo-červený dres, ale i kamarádství, touha společně něco dokázat a také prožít. A to nejen na palubovce, kde spolu některé hráčky válí bok po boku už víc než pět let. „Za tu dobu se známe opravdu dobře, snažíme se navzájem podpořit a užijeme si spolu dost legrace,“ shodují se mladé basketbalistky.
„Chceme, aby holky dohromady něco hezkého zažily i mimo hřiště. Plánujeme vyrazit na lyže nebo do bazénu. Minulý rok jsme také byli na muzikálu, jako klub jsme si pronajali i kino,“ říká Martin Richter. Co v něm mladé slečny sledovaly? „Samozřejmě to byl film o basketbalu – Zlatý podraz,“ usmívá se.
Pro jeho svěřenkyně je pak basketbal bez přehánění součást životního stylu. Své vzory i proto nehledají až tolik v zábavných reality show nebo mezi známými youtubery, ale především v NBA mezi hvězdami (současnými i bývalými) nejslavnější ligy světa. „Je neskutečné, co tam většina hráčů dokáže,“ říká s obdivem třeba Lucie Fantová.
A kdo konkrétně patří mezi největší oblíbence brandýských teenagerek? „ LeBron James ,“ neváhají Alžběta Holokovská nebo Lucie Nergerová. „Stephen Curry, ten je teď u nás hodně oblíbený,“ kontrují Lada Dvořáková nebo Zuzana Kolářová. „Pro mě je jednička Michael Jordan , nikdo už nebude lepší než on,“ myslí si zase Hana Tomková.
Dívky ale sledují i stále lepší výkony Tomáše Satoranského ve Washingtonu Wizards. Jediný Čech ve slavné zámořské lize je pro ně rovněž velkým vzorem i motivací. „Dívám se skoro na každý jeho zápas. Sledovat někoho, kdo to dotáhl od nás z Česka až do NBA? To je úžasný,“ myslí si Lucie Fantová. „Bylo by super se tam jednou podívat,“ zasní se pak Kateřina Richterová…
Jestli se jí sen splní, je zatím ve hvězdách. Co je ale jistota? Že už příští týden čeká mladé brandýské basketbalistky další zápas proti Poděbradům. Další zápas na jejich cestě za společnými zážitky, sny a pro některé z nich třeba i za budoucí slávou.
„Jaký je náš cíl? No přece ten zápas vyhrát! Jsme tým, jsme Brandýs,“ tvrdí jednohlasně brandýské basketbalové slečny.
Co dodat? Snad jen ať se jim sportovní sny vyplní. A motivací pro ně může být i výrok nejslavnějšího basketbalisty všech dob Michaela Jordana: „Pochopím, když někdo udělá na hřišti chybu. Ale nikdy neakceptuji, když to znovu nezkusí. V kariéře jsem minul víc než 9000 střel, prohrál téměř 300 zápasů a 26krát jsem byl určený k tomu, abych dal na konci zápasu vítěznou střelu, ale minul jsem. Selhával jsem znovu a znovu. Ale právě díky tomu jsem došel ke všemu, co jsem v kariéře dokázal.“
