Myslím na finále. Je třeba si dávat vysoké cíle, říká před Final Four Elhotová
Pamatuje, jak před čtyřmi lety šokovaly Evropu nečekaným triumfem. I jak třeba v následných letech končily čtvrté. „I letos můžeme jen překvapit a to je pro psychiku dobré,“ říká Kateřina Elhotová před dnešním semifinále Final Four Euroligy, kde s USK Praha vyzve favorizované Dynamo Kursk (17.00). Podaří se jim napodobit senzaci z roku 2015?
Jak vnímáte tedy letošní postup do Final Four. Dá se označit, vzhledem ke změnám, které vás před sezonou potkaly, za to nejpřekvapivější vůbec?
„Tak se to vše nějak postupně rozjíždělo. Na začátku sezony by to bylo opravdu překvapivé, jelikož jsme nevěděly, na čem jsme, nicméně jsme rády, za to co se nám povedlo. V prvním zápase s Kurskem se tak do toho musíme obout a jít do toho s tím sebevědomím, že se nám podařilo třeba porazit i Jekatěrinburg.“
Byla právě tahle senzační domácí výhra v lednu takovým zlomovým bodem?
„Byl to první zápas, kdy s námi hrála Isabelle Harrisonová a ona vlastně perfektně pokryla Grinerovou, která je prakticky nebranitelná. Tím, že ale Isie má ty své dlouhé ruce, výskok a je atletická, dovedla sebrat míče, které na ní letěly, takže jsme i eliminovaly trefy zpod koše. Je to ohromná pomoc a od té doby jsme vlastně neprohrály. To sestavení týmu od trenérky je brilantní a můžu říct, že letos je snad i nejlepší chemie v kabině i mimo ní.“
Když tedy zavzpomínáte, že byste se mohly pokusit o stejnou senzaci jako v roce 2015?
„Já to vnímám dobře a těším se na to. Myslím, že jsme sice vysoko, ale může ještě výš a můžeme se do finále dostat. Ono je potřeba dávat si trochu neskromná přání, aby se dalo hledět výš. Dívala jsem se na to třeba i z pohledu ruských holek, které budou mít oproti nám čtyřhodinový posun… těžko říct. Když jsem byla třeba na univerziádě v Číně, tak jsem se ani za těch 20 dní nepřetočila do tamějšího času. Pro mě je tohle nepředstavitelné.“
Jak pikantní i pro vás bude, že si zahrajete o finále proti svým bývalým spoluhráčkám jako jsou Sonja Petrovičová a Marta Xargayová?
„Vnímám to i z toho pohledu, že vím, co hrají, a co od nich čekat. Jsou to ale kvalitní a dobré hráčky a vím, že je těžké je pokrýt. Bude to záležet na tom, zda budou mít svůj den. Třeba Marta je obranářka, kdy pro mě bude nejlepší co nejméně driblovat, posílat to přihrávkou a snažit se ji obcházet. Na druhou stranu, ona zná mě, a já zase ji.“
Co by tedy na Kursk mohlo platit? Pečlivá obrana a rychlé protiútoky?
„Tak ono je hezké hrát rychlý protiútok, ale nedá se to hrát čtyřicet minut – to je fyzicky náročné. Alyssa Thomasová s tím sice nebude mít problém, ona je v tom excelentní, ale čtyřicet minut to hrát asi nebudeme. Bude záležet, jak to budeme točit.“
A třeba se to snažit i Kursku trochu znechutit?
„Nevím, jak budou vypadat. Jsou složené z hvězd a také to občas působí rozhádaně, občas na sebe na hřišti pokřikují, což by mohlo hrát v náš prospěch. Za mě si totiž ani nepamatuju, že bychom se při zápase na hřišti nějak rozkmotřily.“
