Pod Nuselským mostem roste ve hvězdu českého basketbalu. Nejmladší ligový tým USK Praha zdatně nahání soupeře, s bilancí 7:5 mu patří páté místo v tabulce. S velkým přispěním svého třiadvacetiletého rozehrávače Ondřeje Sehnala, jednoho z kandidátů na MVP soutěže. Svalnatému borci, jenž v kariéře překonal i plastiky zkřížených vazů v obou kolenech, bude brzy domácí liga malá. „Mým snem je Euroliga,“ vypráví přeborník ve videohrách a basketbalista, jemuž pomáhá i meditace.
V posledním reprezentačním bloku dostal od kouče Ronena Ginzburga nečekaný příděl minut. Dánsku dal 10 bodů, bránil nejlepšího hráče soupeře. Je přirozeným, byť někdy příliš emotivním lídrem.
Vyrostl na pražské Folimance tak jako Tomáš Satoranský. A ve stopách slavného krajana by se rád ubíral i dál. V obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium popsal, jak překonával zdravotní problémy, načrtl své představy o budoucnosti, ale také přiznal, jak se v basketbalu tuží parta.
V reprezentačním dresu proti Belgii a Dánsku jste měl srovnání s evropským basketbalem. Co jste si z něj odnesl?
„Bylo to takové uvedení do světa evropského basketbalu. Myslel jsem si, že tuším, jak to v něm vypadá, ale když to člověk zažije na vlastní kůži, je to úplně něco jiného. A to ještě nebyl úplně high level evropského basketu. Je to takové probuzení a další motivace pracovat ještě víc.“
V čem je největší rozdíl?
„Většina soupeřů na mezinárodní scéně presuje po celém hřišti, všichni hráči jsou hodně fyzičtí a atletičtí. Když vezmu třeba zápas s Dánskem, tak to byly i individuální dovednosti. Lundberg ukázal, že dokáže vystřelit trojku, dlouhou dvojku, zasmečovat, umí úplně všechno. A to on ještě není top hráč v Evropě.“
Je národní dres splněný dětský sen?
„Snil jsem o něm od mala, reprezentace pro mě byla vždycky něco víc než klubová záležitost. Samozřejmě mám cíle nakouknout i do většího klubového evropského basketbalu, ale reprezentace je vždycky o něco víc. Jsem hrozně rád, že jsem v tuhle chvíli dostal takovou porci minut. To jsem vážně nečekal.“
Jak si sedíte s trenérem Ginzburgem? V domácí soutěži jste nepřehlédnutelný, snaží se vás zapracovat?
„Vnímal jsem to hlavně v druhém zápase, kdy jsem cítil, že mi opravdu věřil, že dokážu Lundberga trochu přibrzdit. Jsem za to hrozně rád a věřím, že mu v nadcházejících zápasech i sezonách dokážu, že můžu mít roli větší, než jsem měl doposud.“
Tomáš Satoranský je stálicí, ale pomalu se bude hledat jeho nástupce. Vy jste stejně jako on kluk z USK. Jak se cítíte na tuhle roli?
„Tak Saty je ještě v nejlepších letech, teprve jde do svého fyzického vrcholu. Bude tady ještě dlouho. Ale samozřejmě bych byl hrozně rád, kdybych mu mohl v budoucnosti krýt záda a být takovým šestým mužem.“
Potkával jste se s ním na Folimance?
„Jasně. Jsme od sebe šest let, ale známe se. Občas v létě se tady při tréninku potkáváme.“
LeBronovo basketbalové IQ je úžasné
Vy ale tvrdíte, že vaším snem není NBA, ale Euroliga. Proč?
„Euroliga pro mě byla sen odjakživa, vždycky jsem ji sledoval a basket v ní mě hrozně bavil. Samozřejmě NBA sleduju teď taky, ale Euroliga mi už jako malému přirostla k srdci a vždycky jsem si ji chtěl zahrát. V tuhle chvíli je to pro mě takový vrchol, kterého bych chtěl dosáhnout.“
Je vám sympatičtější, že se v Eurolize hraje hodně týmově, kdežto NBA je založená na hře jeden na jednoho?
„Nedokážu říct. U mě to spíš začalo v tom, že jsem jako malý sledoval Euroligu a ne NBA, protože jsem nerozuměl anglicky. Euroliga už za mých mladých let byla v televizi, její hvězdy jako Miloš Teodošič mi přirostly k srdci.“
Viděl jste Teodošičovu poslední úchvatnou asistenci, kde v obležení pod košem vyhodil zadovkou míč na volného trojkaře?
„Viděl, to je něco neskutečného. On je v kreativitě na úplně jiné planetě.“
Je to jeden z vašich vzorů?
„Tak kvůli věcem mimo hřiště bych si z něj moc příklad nebral, ale to, co předvádí na hřišti, je úžasné. Je to jeden z hráčů, na kterého rád koukám.“
Máte hráče, podle kterého modelujete svůj styl?
„Úplně ne, samozřejmě mám své oblíbené hráče. V NBA hrozně rád koukám na LeBrona Jamese.“
Což se nejde zrovna moc naučit, hráč s takovými fyzickými parametry se musí narodit.
„Jasně, ale jeho basketbalové IQ je úžasné. Jedna věc je jeho fyzično, ale co má v hlavě a předvádí na hříšti, v tom se snažím hledat inspiraci. Jak hru čte, jak o ní přemýšlí. Fyzicky se mu ale těžko někdo může rovnat, je v trošku jiné sféře.“
Kdybyste si mohl vybrat euroligový tým, za který hrát, jaký by to byl?
„Vždycky mě táhlo Španělsko,
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
