Basketbalová Kooperativa NBL je bohatší o velké jméno. Do nejmladšího týmu soutěže USK Praha míří sedmatřicetiletý veterán Blake Schilb, jeden z pilířů národního týmu. Po roce bez zápasů se naturalizovaný Američan chystá na misi, jež by mu měla pomoci zpět do reprezentace, s níž touží v olympijské kvalifikaci zabojovat o Tokio. Nastoupit by měl již v neděli proti Kolínu.
Konec kariéry, ta dvě slova už mu vyšla z úst. Jak je však pronesl, začaly jeho čtyři děti, které vychovává s českou manželkou Barborou, plakat. A jejich táta si řekl: Takhle nechci odcházet, ne kvůli pandemii. A tak se rodák z Illinois v sedmatřiceti letech sebral a hodlá restartovat basketbalovou kariéru v Česku na pražské Folimance. V dresu USK by se někdejší nejužitečnější borec francouzské ligy rád rozehrál a vrátil se i do národního týmu, který čeká začátkem července kvalifikace o olympijské Tokio.
| BLAKE SCHILB |
| Narozen: 23. prosince 1983 (37 let) |
| Výška: 201 cm |
| Kariéra: 2007-2009 ČEZ Basketball Nymburk, 2009-2013 Élan Chalon (Fr.), 2013-2014 Crvena zvezda Bělehrad, 2014-2015 Paris-Levallois, 2015-2017 Galatasaray Istanbul, 2017-2018 Real Betis (Šp.), 2018-20 Champagne Chálons-Reims. |
| Úspěchy: vítěz EuroCupu (2016), 3x vítěz Kooperativa NBL (2007, 2008, 2009), 3x vítěz Českého poháru (2007, 2008, 2009), vítěz francouzské ligy (2012), 2x vítěz francouzského poháru (2011, 2012), MVP francouzské ligy (2012), 2x All Star francouzské ligy (2011, 2012), MVP finále francouzské ligy (2012) |
Jaké to je vracet se zase po dvanácti letech do české ligy, navíc po roce bez basketbalu?
„Je to velmi dobrý pocit být zpět v Česku, kde jsem začal profesionální kariéru. Znám historii klubu USK i směr, jakým jde. Je to velká šance pro obě strany spojit síly a zkusit dosáhnout na úspěch v play i off. Vážně skvělá věc. Nehrál jsem kvůli pandemii rok, tak dlouho jsem nikdy bez zápasů nebyl. Takže mít možnost se vrátit k basketu, když jsem už nevěřil, že taková šance ještě přijde, a být zároveň zpět v Česku mezi známými tvářemi, je pro mě požehnáním."
Popište, jak vypadal váš poslední rok?
„Byl pro všechny kvůli pandemii velmi nejistý. Nehrát najednou basket a nevědět, jakým směrem má kariéra půjde, mi otočilo život vzhůru nohama. Strávil jsem hodně času s rodinou, vrátil jsem se do svého domu v Americe, kde jsme zatím nestrávili moc času, protože jsem působil v Evropě. Z hlediska basketu to bylo nejisté, trénoval jsem během víkendů, hrál jsem úterky a neděle nějaké zápasy. Byla to celkem dobrá úroveň, ale ne taková, jak bych si představoval."
Jak se dalo trénovat v USA?
„Kvůli covidovým protokolům bylo těžké trénovat. Často se jednalo jen o individuální tréninky, kam další lidé nemohli. Zápasy pak byly proti klukům po univerzitě, taky profesionálům. Nebo starším borcům, kteří už mají většinu kariéry za sebou."
Dominoval jste?
„Snažím se být pokorný, ale převyšoval jsem je ve všem." (smích)
Proč jste se vlastně rozhodl nejít zpět do Francie, kde jste naposledy působil v Remeši?
„V lednu jsem měl příležitost a nějaké nabídky, ale cítil jsem, že načasování nebylo ideální. Nebyl jsem připravený se k basketbalu takhle vrátit. Byly tam i další věci s mým byznysem, kterému se bylo třeba věnovat."
Přiznejte, přemýšlel jste o konci kariéry?
„Určitě. A několikrát. Když po dvanácti, třinácti letech non stop najednou nehrajete, tak se začnete ptát, jestli už nejste moc starý nebo z formy. A jestli není čas zkusit něco nového. Vždycky se vám ale na mysl vrátí, že jste hráč a rád soutěžíte. Takže jsem se tyhle myšlenky snažil zahnat a pokračovat nehledě na to, jak jsem starý."
Co na to rodina?
„Jednou, když jsem doma vtipkoval a dětem řekl, že končím, začaly brečet. Takže jsem řekl, že asi nikdy neskončím, (smích) Shodli jsme se, že táta neskončí, dokud nebude sám chtít, ne kvůli pandemii, která ukončila sezony. Nemyslím, že by si tohle kdokoliv zasloužil."
Jak velkou motivací k prodloužení kariéry byla šance zahrát si s českým národním týmem na olympiádě?
„Hlavní touhou je hrát basketbal. První priorita je hrát za USK a být zpět na hřišti. V dlouhodobém horizontu, až sezona skončí, je mým cílem hrát v národním týmu. A samozřejmě olympiáda je metou pro všechny. První úkol je však zvládnout to tady v USK, zkusit dokázat něco speciálního v play off a jako klub se zlepšit. Cíl je ale samozřejmě také trénovat a být připraven pro národní tým. Uvidíme, jak to bude s kvalifikací. Vloni bylo zklamání, když se vše zrušilo, ale myslím, že máme naději, že se letos olympiáda uskuteční."
Tlačil vás reprezentační kouč Ronen Ginzburg, abyste si našel angažmá a otevřel si cestu do národního týmu?
„Kouč Neno z vás chce dostat vždycky to nejlepší. Říkával mi vždy, že můžu hrát basket do pětačtyřiceti, protože nejsem žádný atlet a běhám pomalu. (smích) Samozřejmě jsme byli v kontaktu a bavili se, jak bych mohl pokračovat. Od chvíle, co jsem v Česku, jsme se sice ještě neviděli, ale jsme ve spojení a věřím, že se brzy zase potkáme."
Jak bude složité pro sedmatřicetiletého veterána vplout zase do zápasového tempa?
„V basketbalu je důležité držet se v kondici, o což jsem se snažil. Co bude trochu jiné, je atmosféra. Neměl jsem zatím moc možností hrát zápasy bez fanoušků. Po celou kariéru jsem to vlastně nezažil, takže to bude jiné."
Kolik spoluhráčů z USK znáte?
„Pár jich znám z národního týmu a dalších akcí. Koukal jsem i na mladší hráče, snažil se o nich něco zjistit. Jsem teď trochu jako skaut. Je známé, že na USK dávají šanci mladým a vychovávají je. Být toho součástí je skvělé, zvláště v téhle fázi kariéry. Mohu klukům předat zkušenosti, které jim snad pomohou se zlepšit."
Také budete jasně nejstarším hráčem v nejmladším týmu soutěže.
„To teda ano. Ale já jsem jako Benjamin Button, mládnu každým dnem." (smích)
Jak se těšíte na zápasy proti Nymburku, v němž jste vyhrál tři české tituly?
„Mohla by to být zábava. Ale k zápasům s Nymburkem se nejdřív musíme dostat."
Takže ve finále?
„Možná, ale nic neslibuju." (smích)
Kdy budete připravený naskočit do NBL?
„Okamžitě. Už v neděli proti Kolínu."
Kolik minut na palubovce čekáte, nebo byste byl schopný, zvládnout?
„Netuším, pořád cítím jet lag po příletu z Ameriky. Nikdy v životě jsem navíc nebyl rok bez zápasu. Příští tréninky mi ukážou, jak jsem na tom fyzicky. A pak se rozhodnou trenéři, kolik minut zvládnu."
Dvacet minut je pro začátek minimum?
„To by bylo fajn, na to se určitě cítím. Ale nemíním si vynucovat minuty, jsem tu proto, abych pomohl týmu, jakkoliv to bude možné. A dostal se co nejrychleji do kondice."
Rok bez basketu vám také musel pomoci. Dobil jste baterky, doléčil zranění, jste hladový. Souhlasíte?
„Rozhodně. Mám spoustu energie, mé tělo je na tom dobře. Ukázalo se, jak moc mi basketbal chyběl. Hodně kluků v mé pozici už takovou příležitost jako já nedostane. Jsem za ni vděčný a nechci ji promrhat. Každou minutu na hřišti odmakám, jak jen to půjde. Basket miluji celý život, nechci o něj přijít."
Hovoříme o olympiádě, ale příští rok bude Česko spolupořádat Eurobasket. Vydržíte do něj?
„Nejsem si jistý. Beru to fakt krok za krokem. Teď chci hlavně pomoct USK ještě vylepšit už tak dobrou sezonu. A pak uvidíme, jak to bude s národním týmem. Samozřejmě by bylo skvělé, kdybych ještě mohl hrát rok či dva. Ale pandemie všem ukázala, že nemůžete moc plánovat."
