Král žije, senzace se nekoná. Basketbalisté Nymburka vyhráli sedmnáctý titul v řadě za sebou. Ve finále Kooprativa NBL dvakrát porazili Opavu (102:73 a 108:89). „Pořád mě to baví!“ zářil pivot Petr Benda, který slaví už třinácté zlato. „S takovýma klukama je to paráda. Třináctka není špatné číslo, ale třeba patnáctka, šestnáctka se mi líbí víc.“
Opavané se ve finále i přes dvě inkasované stovky drželi statečně. Dokud měli dost sil, nebyli ve skóre daleko. Ve finiších zápasů se ale projevila kvalita, síla a šířka nymburského kádru. „Nechtěli jsme dopustit, aby to dopadlo fiaskem,“ líčí opavský lídr a rozehrávač Jakub Šiřina. „Chtěli jsme je potrápit a zkusit doma vyhrát, což se bohužel nepovedlo. Ale myslím si, že jsme je donutili hrát v co nejsilnější sestavě skoro 38 minut. Za tento výkon se nemusíme stydět.“
Petra Bendu těšilo druhé pokoření stobodové hranice. „Paráda!“ ocenil skóre matador. „Tento rok se prezentujeme výbornou hrou na útočné polovině. Když k tomu přidáme obranu, tak jsme nebránitelní. Jsem rád, že se nám hned dvakrát podařilo překonat stovku. Tím, jak hrajeme, tak se na ni dostáváme často.“
Basketbalisté si ve finále konečně a naplno užili i solidní atmosféru. V Opavě byli fandové tradičně velmi hlasití. Přestože hala stále nebyla kvůli epidemickým opatřením zdaleka plná. I tak to bylo solidní žluté peklo. „Tohle nám celou sezonu chybělo,“ děkoval za atmosféru Petr Benda. „Nádhera! I když jsou to diváci domácího týmu. Je radost hrát zase v takové atmosféře.“
Přestože mají Nymburší sedmnácté zlato v řadě, stále ho berou velmi prestižně. Zvlášť po divoké kovidové sezoně, která byla několikrát přerušená. „Za poslední roky jsme si prošli snad vším,“ přitakal Benda. „Nejen my sportovci, ale všichni v České republice a ve světě. Minulý rok nám vyústění sezony chybělo. Jsem rád, že se to teď podařilo. Čekání bylo dlouhé, o to hezčí to teď je.“
Finále si nechtěl nechat ujít ani zraněný opavský pivot Filip Zbránek. Od semifinále v Kolíně má pochroumaný kotník. Naládoval se prášky proti bolesti a naskočil do hry. Nasázel 13 bodů. „Nebylo to úplně oukej, ale byl to poslední zápas před domácím publikem, o to jsem nechtěl přijít,“ krčil rameny Zbránek. „Opět jsem se nadopoval prášky, dal si dva brufeny a zahrál jsem si.“
Zbránek sice s basketbalem začínal v Ostravě, ale když Opava před osmnácti lety jako poslední dokázala Nymburk ve finále porazit, v ostravské hale Tatran nebyl. Bylo mu tehdy dvanáct, basket už hrál, ale až tak ho neprožíval. „Abych se přiznal, tak jsem basket jako mládežník moc nesledoval,“ líčí s úsměvem „Jenom jsem ho hrál. I teď ho v televizi sleduju snad až posledních čtyři, pět let, jinak jsem to nikdy nedělal. A dívat se na ligové zápasy jsem taky chodil jen minimálně. Ani nevím, co jsem tehdy dělal, ale v hale jsem na finále nebyl.“
Zbránek připouští, že hrát basketbal v mistrovské éře neporazitelného Nymburka není zrovna hit. „Je to blbé, bylo by někdy fajn skončit sezonu s pocitem vítězství. A ne, že ve finále dostanete o dvacet... Ano jste druzí, sezona byla perfektní, ale ve finále prostě prohrajete. I jedna výhra by byla fajn. Nedá se nic dělat, Nymburk má kvalitní cizince, kvalitní Čechy, jsou to reprezentanti. Celkově je i jejich zázemí někde jinde. I tak jsme samozřejmě věřili, že je porazit můžeme. Naděje umírá poslední.“
Jak ukončit nadvládu Nymburku? „Musel by přijít obrovský sponzor, přitáhnout více cizinců, postavit širší kádr. Nymburk je několikanásobně rozpočtem výše než my. Hraje Ligu mistrů, kvalita a zkušenosti jsou na jejich straně,“ dodal Filip Zbránek.
