Přišel s vizitkou skvělého střelce, který má svůj potenciál v nejlepším českém klubu dál rozvíjet. Křídelník František Váňa (23) se v Nymburku ani nemusel dlouho zabydlovat a už si užíval zápasy Ligy mistrů na půdě Galatasaraye Istanbul a PAOK Soluň. „Výhra v Řecku byla euforická,“ líčí bývalý hráč Olomoucka, který si v obou soubojích v prestižní soutěži připsal v průměru 12 minut na palubovce. Snem pro prostějovského rodáka je vypracovat se v hráče reprezentace.
S ambicí vylepšit postavení v boji o postup ze skupiny Ligy mistrů nastoupí dnes basketbalisté Nymburku do domácího souboje s bosenským celkem Igokea. V pražské hale Královka se začíná v 18.30. „Musíme navázat na vítězství, protože stejně jako soupeř máme bilanci 1-1. Věřím, že zvládneme uhájit naši palubovku,“ hlásí František Váňa před klíčovým duelem.
Už jste si zvykl na nymburský režim, kde jsou zápasy v domácí lize jakousi povinností, a hlavní důraz je kladen na zápasy v evropském poháru?
„Zvykám si na to, ale je to příjemné zvykání. (usmívá se) Do zápasů v české lize musíme být dobře připraveni z pozice favorita. V Champions League je pak důležitý úplně každý zápas, vždy musíme zahrát co nejlépe.“
František Váňa |
|
Narozen: 9. února 1998 (23 let) Výška: 193 cm Pozice: křídlo Předchozí klub: BK Olomoucko Zajímavost: V dresu Hanáků nasázel v zápase proti Kolínu 9 trojek z 9 pokusů. Po sezoně 2018/19 byl vyhlášen jako hráč s největším zlepšením v sezoně Kooperativa NBL. |
Byl jste u porážky na půdě Galatasaraye Istanbul (85:101), pak jste mohl s týmem slavit velkou výhru na horké půdě PAOK Soluň (84:83). Dosud největší utkání vaší kariéry?
„Zažil jsem i pár velkých zápasů v mládežnické reprezentaci, ale určitě to patří mezi největší utkání. Atmosféra v Řecku byla dost znát, i když nebyla plná hala. Ne že by byla nepřátelská, ale šlo cítit, že jsme hostující tým. A soutěž je jiný level.“
V jakých ohledech je Liga mistrů náročnější?
„Je to mnohem rychlejší. Jezdí se nahoru dolů. Hraje se mnohem silovější basket. Hráči jsou silnější dravější, obrana je mnohem preciznější. Všechny chyby v obraně i v útoku se trestají. Člověk musí být pořád hlavou v zápase, nesmí si dovolit žádné výpadky.“
Nymburk se v Evropě vždy prezentoval velmi rychlým basketbalem. Na tom se nic nemění?
„Tahle filozofie je v Nymburku už hrozně dlouho. Klub je tím, že chceme hodně běhat, proslulý nejen v české lize, ale i v zahraničí. A platí to i dnes. Trenér dbá na to, abychom sprintovali do každého protiútoku, abychom hráli rychlý basket a nenechali se třeba upochodovat. Některé týmy by třeba chtěly hrát profesorský basket a neběhat, zpomalit a hrát to na zkušenosti. Ale my chceme běhat celých 40 minut.“
Myslel jste na to už po minulé sezoně, kdy jste se chystal na přesun do Nymburku?
„Věděl jsem, že se na to musím připravit. Ale vůbec mi to nevadilo, vlastně mi to vyhovuje. Připravoval jsem se individuálně. Věděl jsem, že začátek bude z pohledu adaptace náročný, ale myslím, že už nejsem tak pozadu, že jsem v pohodě. Zvykl jsem si.“
Příchod vám zkomplikovalo zranění. Co se přihodilo?
„V létě jsem trénoval, říkal jsem si, že jsem krásně nachystaný, ale bohužel jsem si hned na začátku přípravy v Nymburku natrhl hamstring a tím se to trochu zbrzdilo. Ale kdybych v létě nic nedělal, tak by návrat na palubovku byl daleko těžší než teď, kdy jsem měl natrénováno do zásoby. Po zranění jsem do toho naštěstí nešel z nuly.“
Jak probíhá adaptace z pohledu působení pod koučem Aleksandrem Sekuličem?
„Je vidět, že je to hodně zkušený a chytrý trenér. Ví, co v jakých situacích dělat. Proto se pod ním hraje dobře, člověk musí být na každém tréninku stoprocentně i hlavou, nic nesmí odfláknout, ale to mi vůbec nevadí. Líbí se mi tady a dobře se mi tady hraje. (usmívá se)“
V úvodních dvou zápasech Ligy mistrů jste v průměru dostal na palubovce 12 minut, což bylo vlastně víc než v domácí soutěži. Překvapilo vás to?
„Hodně příjemně. Bylo to asi dané i tím, že nám chyběl Kuba Tůma a chybí ještě Martin Kříž, takže minuty se musely rozprostřít někam jinam. Ale byl jsem za to hodně rád. Snažil jsem se to využít co nejvíc, tak snad se to povedlo.“
V sobotu jste proti Hradci Králové odehrál přes 23 minut, nejvíc ze všech nymburských hráčů. V tomhle ohledu můžete být spokojen?
„V české lize se trenér snaží minuty rozprostřít co nejvíc, aby všichni hráli podobně, aby nikdo na hřišti nestrávil zbytečně moc minut a zbytečně se neunavoval před důležitějšími zápasy v Champions League. Tím pádem doufám, že budu mít stálý příděl minut a nebude to nahoru dolů, jak tomu trochu bylo ze začátku sezony, kdy jsem byl po zranění a moc se nedařilo.“
Do Nymburku jste přišel s vizitkou střelce, který má potenciál se dál zlepšovat. Je přesně tohle vaše osobní ambice?
„Přesun do Nymburku byl logický, sám se chci zlepšovat a posouvat v kariéře. Tím, že je tady nabitá konkurence nejen v zápasech, ale i na tréninku, kde hraji proti reprezentantům, tak mi to dává o něco víc a posouvá mě to. Věřím, že tenhle přesun mi dá hodně. Uvidíme, jak dlouho se tady udržím a jak mi to půjde, ale doufám, že to půjde jen nahoru.“
Toužíte dojít až do reprezentace?
„Je to sen do budoucna. Mám na to ještě chvilku čas, třeba dva tři roky, ale určitě bych se tam chtěl podívat a stát se reprezentantem. Reprezentovat Česko je snem skoro každého hráče. A ne jen v basketu, ale i v ostatních sportech. Mířím za tím, ale jelikož jsem byl minulý rok na jednom srazu, tak jsem viděl nějaké nedostatky, na kterých musím ještě zapracovat. Věřím, že právě tady v Nymburce mi to pomůže a rezervy se zacelí a zlepší.“
Předhazoval vám v Nymburku už někdo váš rekordní počin ze sezony 2018/19, kdy jste v zápase NBL proměnil 9 z 9 trojkových pokusů?
„Kluci o tom vědí, ale to už je příjemná historie, na kterou si sem tam vzpomenu. Ale že by se o tom tady mluvilo, to ne. Leda kdyby se to povedlo zopakovat… Jsou tady zajímavější věci. (usmívá se)“
Panuje v šatně dobrá atmosféra? Někteří cizinci jsou prý spíš introverti, takže staráte se i vy osobně o nějaké vtípky?
„Já se zatím rozkoukávám, ale vtipů v kabině je spousta. Hlavně Martin Kříž je takový vtipálek, který to tady hodně rozesmívá. Probíhá požďuchování v dobré víře i škádlení, toho je tady spousta. Už se to v kabině víc rozpovídalo, stálí hráči tady spolu hrají několik sezon, takže ti si mají vždycky co říct a rozproudí to.“
Pomohla k tomu i výhra v poslední sekundě na PAOKu?
„Byla to výhra venku, prohrát ten zápas, tak jdeme do zbytku skupiny v situaci 0-2, což by nebylo dobré ani na psychiku. Ke konci jsme vedli asi o 10 a ke konci jsme to trochu zpackali, takže jsme měli štěstí v neštěstí. Výhra v poslední vteřině je vždycky euforická. V šatně bylo potom veselo a domů se jelo s dobrou náladou.“
V Lize mistrů je na co navazovat, laťka sedí po minulé sezoně poměrně vysoko…
„Musíme koukat co nejvýš a co nejdál. Ale taky musíme jít zápas od zápasu, krůček po krůčku a nehledět jen na finální zápasy, ale soustředit se vždycky na utkání, které je teď před námi – teď je pro nás nejdůležitější utkání proti Igokea. Trenér nám vždycky říká, že ať už je to česká liga nebo Champions League, tak ten nejdůležitější zápas je vždy ten, který je právě před námi.“
