S radostí přebral trofej pro vítěze Českého poháru. Křišťálovou vázu a zlaté medaile basketbalisté Opavy vybojovali zaslouženým triumfem nad Nymburkem (97:93). Favorit našel přemožitele po 53 vítězných zápasech v soutěži v řadě. Teď už kapitán Jakub Šiřina spřádá plány, jak se na jaře dotknout i velkého poháru pro ligové šampiony. „Letos si věříme víc než kdy jindy,“ prohlásil.
Když se na podzim Jakub Šiřina emotivně loučil s reprezentačním dresem, aby se mohl více věnovat klubovým povinnostem, netušil, že se už brzy dočká památného úspěchu. Čtyřiatřicetiletý rozehrávač v neděli laskal trofej, na kterou Opava čekala 19 let. „Asi mi úplně nedochází, co jsme dokázali. Po tolika letech jsme sesadili Nymburk z pohárového trůnu. Emoce byly obrovské,“ líčil.
Kapitáne, jak veselá byla cesta z dějiště Final Four v Lounech?
„Zabralo nějaký čas, než jsme se posbírali z haly. Vyjeli jsme docela pozdě a cesta byla hodně bujará. Měli jsme co oslavovat. Něco se vypilo, po cestě se muselo navštívit pár benzínek a dokoupit zásoby. (usmívá se) Oslava proběhla, cesta byla dlouhá, přijeli jsme až ve čtyři hodiny ráno. Náročné, ale bylo to fajn.“
Ve finálovém zápase jste nad Nymburkem vedli až o 18 bodů a ani v koncovce se nekonalo žádné zásadní drama. Je taková výhra o to cennější?
„Určitě. Jednak jsme hráli poprvé proti kompletnímu Nymburku, nebyl tam nikdo, kdo by jim chyběl. Hráli v kompletním složení, byť se někteří hráči vracejí po delší pauze. My jsme ale taky měli nějaké bolístky, vypadl nám den před zápasem Martin Gniadek a ani nenastoupil. Hráli jsme v nějakém rotačním limitu. O to větší kredit pro nás, že jsme se dokázali s kompletním Nymburkem takhle porvat a urvali vítězství.“
Rozhodl závěr druhé čtvrtiny?
„Asi ano. Vypracovali jsme si poločasový náskok o 16 bodů. Ale věděli jsme, že stejný scénář se odehrával u nás doma, kdy jsme vedli o 13 a pak nám jaksi odešly síly. Nymburk to u nás otočil a vyhrál. Chtěli jsme si pohlídat druhý poločas, ale počítali jsme s tím, že to nebude celý zápas o 15 bodů pro nás. Zdramatizování přišlo, ale zvládli jsme konec lépe než doma. Troufnu si říct, že jsme vyhráli zaslouženě.“
Trenér Petr Czudek přiznal, že na zisk trofeje se v Opavě pomýšlelo už nějakou dobu. Cítíte zadostiučinění?
„S Čoudou jsme se bavili, že by už chtělo něco vyhrát. Parta je tady spolu strašně dlouho, máme už i nějaký basketbalový věk. Bylo na čase získat trofej. Jsme strašně rádi, že se to teď povedlo. Je to dobré pro Opavu i pro fanoušky. Těm, kteří za námi přijeli, patří velký kredit. Vytvořili nám domácí atmosféru a na úspěchu mají velký podíl. Doufám, že se nám na to podaří navázat v play off.“
Chtěli jste trofejí potěšit i trenéra, který byl zkraje roku v nemocnici?
„Výhra byla nejen pro nás hráče a fanoušky, ale samozřejmě i pro Čoudu. Takové zadostiučinění, protože si, myslím, prošel velkým peklem. Určitě mu spadl velký kámen ze srdce a je moc šťastný, protože je to druhá nejcennější trofej, hned po lize.“
S trenérem vás spojuje nedávný konec v reprezentaci. Oba jste potřebovali více času pro klub, že?
„Přesně tak. Já z pozice hráče bych chtěl ještě nějaké roky nastupovat, dokud budu platný na palubovce. Čouda pracuje v klubu jako trenér i sportovní ředitel a to se nedalo s harmonogramem národního týmu skloubit. Bylo by to hodně náročné. Nedá se sedět na dvou židlích, takže si myslím, že to byl z jeho strany logický a správný krok. Nikde není řečeno, že si zavřel dveře do nároďku. Naopak si myslím, že se tam ještě může objevit.“
Vy osobně konce nelitujete?
„Vidím to jako správné rozhodnutí, nevyčítám si to a nelituju toho. Samozřejmě mi po těch letech s klukama bude chybět parta, ale beru to sportovně. Tak to prostě chodí, někdy nastane čas odejít a já si myslím, že jsem zvolil ten správný. Zažil jsem spoustu skvělých chvil i úspěchů… Na druhou stranu domácí mistrovství Evropy bylo obrovským lákadlem, ale rozhodl faktor, že jsem už potřeboval nějaké delší volno – chtěl bych ještě nějakou dobu hrát basket na ligové úrovni, takže byl potřeba odpočinek.“
Jak jste vnímal další vývoj kvalifikace o mistrovství světa? Očekáváte postup ze skupiny?
„Na postup kluci určitě mají, není nic ztraceno. Věřím, že v dalším kvalifikačním okně se sejdou v silnějším složení, než byli teď, a o postup se porvou. Na druhou stranu si myslím, že veškerá snaha se teď bude upínat k domácímu mistrovství Evropy. Tím nechci říct, že by se na kvalifikaci o MS kluci nebo vedení chtělo vykašlat, ale přece jen důležité bude ME.“
Když se ohlédnete za posledními měsíci včetně olympijského léta, bude tohle období pro vás nezapomenutelné?
„Jestli bude sezona nezapomenutelná, se bude hodnotit až po play off. Nejdůležitější část teprve přichází. Budeme chtít udělat co největší úspěch. Cíl je finále, ale víme, že liga je strašně vyrovnaná. Uvidíme, kam to dotáhneme. Ale dokázali jsme si, že s Nymburkem umíme hrát. Dvakrát jsme ho porazili a jednou prohráli po prodloužení. Letos si věříme víc než kdy jindy. Všichni to bereme tak, že letos je možná největší šance dostat se do finále a v něm Nymburk porazit.“
Jaký je recept na dlouholeté šampiony? Proč se vám na něj nyní tak daří?
„Jednak už jsme posbírali zkušenosti, ať už to bylo z naší ligy, nebo z evropských pohárů, kterých jsme se zúčastnili. Sice jsme neudělali velkou díru do světa, ale byly to těžké zápasy, které nám daly hodně. Z toho čerpáme. Roli hraje i naše pospolitost, jsme spolu fakt dlouho. Navíc přišel Mattias Markusson jako obrovská posila. Je to vysoký kluk, je platný na hřišti a taky super do party. Už to není o tom, že to točíme jen v sedmi hráčích. Máme širší rotaci a hodně vyrovnanou lavičku. Hraje deset, jedenáct a někdy i dvanáct hráčů, to jsou asi hlavní důvody, že dokážeme s Nymburkem držet krok.“
Je na místě si teď stanovit ten nejvyšší cíl pro play off?
„My už jsme to vyhlašovali před začátkem sezony, že náš jasný cíl je finále a v něm nechceme být jen komparzisté – chceme Nymburk porazit. Doufám, že finále uděláme a v něm bychom mohli překvapit.“
