V Opavě se Petr Czudek (51) narodil. Získal s ní čtyři basketbalové tituly jako klíčová osobnost a rozehrávač. Zažil i největší krizi, kdy klub v roce 2005 sestoupil do druhé ligy a hrozil mu zánik. Jako trenér Opavu po třech letech v nižší soutěži vrátil do ligy, čtyřikrát s ní pak ve finále marně vzdoroval suverénům z Nymburka, aby je po dvaceti letech srazil z trůnu. A s rodným klubem znovu vybojoval historický titul. Přesně po dvaceti letech. Ze sedmého místa po nadstavbové části! Neskutečný příběh.
Nejenom tímto se Petr Czudek definitivně posunul na špici šiku klubových legend a ikon. Když se ho ale bezprostředně po epickém finále Kooperativa NBL proti Děčínu (108:104 po prodloužení) ptala reportérka České televize, zda je to na postavení sochy, rozvášnil se. „Já sochu nechci, na sochu serou ptáci. A další generace by ji stejně zbořila. Hej, Ivane, je to tam!“ zařval do kamery vzkaz pro kamaráda a basketbalového nadšence Ivana Trojana. Konečně vypustil nastřádané emoce. Křepčil, jásal, máchal rukama, trhal si triko jako Hulk a vystřihnul ukázkového „worma“ ve stylu tenisty Radka Štěpánka.
„Sport se dělá pro to, aby lidi měli emoce, aby měli radost,“ vysvětloval Petr Czudek po chvíli později už zase klasicky v klidu. „Tu jsme jim sice ne vždy dali, ale tohle je opravdu úžasný moment v mém životě.“
Dá se popsat, co se člověku honí hlavou, když po dvaceti letech znovu získá mistrovský titul?
„Je to... krásné. Jako trenér mám titul poprvé. Bylo to pro mě těžké, Jako hráč jsem věděl, co a jak, ale jako trenér jsem viděl na klucích, že když jsme v minulosti hráli finále, tak vždycky proti Nymburku (2018, 2020, 2021, 2022). Teď poprvé jsem cítil... Jak to říct? Když tam nebyl Nymburk, tak že bychom mohli konečně uspět a to nás hrozně svazovalo. Bylo potřeba kluky trochu uvolnit.“
Bylo to drama?
„Viděli jste poslední zápas! I když jim chyběli hráči (Pomikálek, Walton) tak to bylo těžké. Ale je to vítězství. Úžasná atmosféra! Lidi úžasní. Opavská hala má letos dvacet let a je konečně mistrovská, což jsem si vždycky přál. Když se rozkročím, tak v Opavě začínali pánové Figala, Cagaš, Němec, Klimt... Pak přišel Jarda Dostál, dal do toho prachy, byly devadesátky, čtyři tituly (1997, 1998, 2002, 2003). Pak se postavila tahle hala, vzal to Láďa Schreiber, dostavěl halu, sestoupili jsme, postoupili... Je to úžasný příběh a jsem rád, že jsem u něho mohl být.“
Asi by vás v roce 2003, kdy jste s Opavou slavil jako hráč, nenapadlo, že na titul budete čekat tak dlouho?
„V té době Nymburk ještě nebyl tak dominantní. Ale dočkali jsme se! Druhého září má hala dvacet let a můžeme ji slavit mistrovsky, to je krásné. Nikdo by to lépe nevymyslel.“
Po nadstavbové části jste byli až sedmí. Kde a čím jste se nakopli ke zlaté jízdě?
„My jsme byli... Sezona nebyla dobrá. Pojďme si říct, že sedmé místo není úplně ideální vstup do play off. Ale po předkole se Slavií (2:1 na zápasy) jsem cítil, ne že vyhrajeme titul, ale že jsme se trochu chytli. A můžeme sezonu zachránit, zdramatizovat. Pak jsme najednou porazili Brno (4:2 na zápasy), Nymburk (4:3) i Děčín (3:1). Prvního, druhého a třetího po dlouhodobé části, takže titul je zaslouženě u nás. Ale slyšet tohle před začátkem předkola play off, neuvěřím. V tu chvíli bych byl rád za kvalitní čtvrtfinále, ale postup do semifinále? Ježišmarjá, neblbněte. A titul? Tak to vůbec ne.“
Rozhodla opavská týmovost?
„Jasně. Ten tým toho už hodně prožil. Vrátil se Martin Gniadek pro titul... Tam je tolik krásných příběhů, co se udály během sezony. Přišli noví hráči, kteří chtěli načerpat zkušenost, takovou tu chemii. A jsem moc rád, že jsme vybojovali i místo v Lize mistrů.“
Budete ji hrát?
„Chci ji hrát i kvůli klukům, aby se posouvali. Pak může mít český basket další kvalitní hráče. Jen přes Evropu se můžeme posunout. Jak hráči, tak i já jako trenér a my jako klub. Nechci znevažovat ligu, to v žádném případě. Ale jen přímá konfrontace s Evropou, mít možnost se podívat, jak to dělají jinde, postavit se super hráčům. To nás muže posunout dál.“
To ale budete muset i posílit, souhlasí?
„Samozřejmě si sedneme a zanalyzujeme si sezonu. Analýza bude dlouhá, protože jsme nehráli dobře. Ale paradoxně, když jsme nehráli dobře, tak lidi začali chodit čím dál víc. Což je zajímavé. A zbytek jsme viděli. Sport se dělá pro to, aby lidi měli emoce, aby měli radost. Tu jsme jim sice ne vždy dali, ale tohle je opravdu úžasný moment v mém životě.“
